ZDRAVÍ a BOŽÍ LÉKÁRNA I.

VŠEHOCHUŤ O ZDRAVÍ A LÉČENÍ LÉKY Z BOŽÍ LÉKÁRNY

- POZOR- TATO STRÁNKA BUDE POSTUPNĚ VYTVÁŘENA DLE ČASOVÝCH MOŽNOSTÍ, občas tu i na stránce Boží lékárna II. se objeví nový článek. Je velmi důležité uvést, že zde nejsou neuváděny poznatky z celé alternativní medicíny, ale jen z té její části, která je od Boha. Existují i další části alternativní medicíny, ketré svými praktikami vstupují do světa démonů a nemají nic společného s poznatky lidem danými samotným Bohem. Dobrotivý Bůh vložil do Jím stvořené přírody léčivé látky potřebné k léčení nemocí a do Bible, Jím inspirované knihy, uvedl i mnohá doporučení pro život ve zdraví. K léčebnému účelu slouží mnohá přírodní potrava, jako jsou ovoce, zelenina, obiloviny a luštěniny, houby, léčivé plané i pěstované byliny a i další součásti přírody. Moderní věda potvrzuje tyto prastaré poznatky o léčení. Uvedeny jsou jen vědou potvrzené nebo staletími nebo mnoha zkušenostmi lidí ověřené poznatky a také poznatky od vynikajících léčitelů, ketří léčili jen v rámci křesťanské orientace. Tedy to, co je člověku dáno a dovoleno Bohem, aby používal, ne to, co zprostředkovávají démoni na základě jejich sil. Jsou léčitelé, kteří léčí v souladu s křesťanstvím oproti jiným, co používají moc démonské síly. Proto se stránky zabývající léčením nazývají Boží lékárna. Avšak ne vše, co je v přírodě je určené pro léčení, ďábel dokáže zneužít každou dobrou věc od Boha. Například některé houby dokáží léčit i vážné nemoci, jiné naopak jsou kvůli obsahu halucinogenních látek zneužívány pro zničení zdraví, dokonce někdy i ta samá rostlina, jako je například konopí, může být na jedné straně mocným lékem, na druhé straně - to bohužel častěji - je zneužívána k výrobě drog.

UžUž učení starověcí myslitelé propagovali přírodní léky a zejména nejznámější starověký lékař Hippokratés vyslovil před cca 25 stoletími známé citáty o tom, kde je základ zdraví člověka. "Zdraví hledej ve výživě." ...."Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda." ..."Nechť je tvé jídlo tvým lékem a tvůj lék nechť je tvým jídlem." A ve středověku, kdy sice ještě nexistovaly léky na podkladě chemických preparátů plných škodlivých látek a vedlejších negativních účinků, ale existovaly šarlatánské nesmyslné a nebezpečné lektvary, které rovněž spolehlivě ničily lidem zdraví, vzniklo přísloví: "Nečekej z léků dlouhého věku." Tím se ovšem nemyslely neškodné bylinky, ale často použité jedovaté rostliny a zejména různé čarodějnické lektary z různých mrtvých a rozkládajících se živočišných těl, plné mmnohdy smrtelně nebezpečných bakterií a také rozkladem vznikajících jedů.

Některé léky z rostlinné říše lidstvo úspěšně používá už tisíce let, zatímco v moderním věku vyráběné chemické léky jsou obrovským nebezpečím pro zdraví člověka. Začaly vyrábět pro použití v tzv. západní medicíně, zatímco v Asii, více jak miliarda lidí se léčí bez chemických léků jen praktikováním tzv. čínské medicíny, založené jen na přírodních lécích, která i přes šikanu farmaceutických firem, které se snaží zabránit jejímu rozšíření. Čínská medicína je trvale na vzestupu v oblibě léčení pro svou neškodnost užitých prostředků, a pokud by i někomu nepomohla, tak alespoň neuškodí, je bez vedlejších nebezpečných účinků chemických léků, které na rozdíl od ní většinou jen potlačí syndromy nemoci, takže ta nemoc pak skrytě pokračuje dále, tělo devastuje, protože se neléčí nemoc sama, neodstraňují se primární příčiny nemocí. Jak už svého času prohlásil u nás velmi známý celostní lékař, čestný a vidinou velkých zisků z chemických léků nezkorumpovaný, Mudr.Hnízdil, je "cílem moderní západní medicíny je léčit, ale ne vyléčit" .

Následuje brilantní citace o chemických lécích z jedné z nejlepších knih o zdraví a praktikách okolo léků a dalších věcí s tím souvisejících i o podvodných tvrzeních týkajících se celospolečenských témat jako je ekonomika, ekologie atd. Je to kniha Věda bez skrupulí aneb obchod s fiktivními fakty, autor je Johannes Jürgenson, vydánanakladatelstvím Earthsave roku 2009, přes 450 stran. Velmi fundovaná kniha, poutavě deklarující mnohá překvapivá fakta, ke čtení lze maximálně doporučit!

"Ve skutečnosti jsou ovšem všechny syntetické produkty škodlivé a všechny nové preparáty jsou proto na vás i na vašich dětech zkoušeny, a sice neustále, neboť pokusy na zvířatech - a to nelze dostatečně zdůraznit - plní pouze alibistickou funkci, nemohou dát žádnou, ba ani špatnou odpověď a vedou, co se jejich účinků na člověka týče, ke špatným závěrům. Z tohoto pravidla neexistuje žádná výjimka!" (odstavec ze str. 213 z výše uvedené knihy)

Jedna historická zajímavost spojená s malou úvahou:

Kdyby byl zaveden systém podobný systému, jaký měli už ve staré Číně, že lékař pobíral odměnu od pacienta, jen když ten pacient byl zdravý, ale když pacient onemocněl, nedostával nic, nastal by rychlý konec většiny problémů s nemocemi a ty samy by se omezily jen na nutné minimum. Samozejmě že tento systém byl spojen na jedné straně s poslušností pacienta a na druhé straně současně s tvrdými postihy v případě nezodpovědnosti lékaře. Co lékař slíbil, musel splnit, když pacienta přijal, nesměl mu dávat falešnou naději. Pokud slíbil uzdravení, musel to splnit, jinak by ho trest neminul. Pokud ale byl pacient neukázněný a neřídil se svévolně jeho doporučeními, nebyl lékař už slibem vázán a mohl pacienta propustit bez dalšího léčení ze své péče. Nemusel přijmout každého pacienta, pokud ho přijal a neslíbil mu uzdravení, jen řekl, že to zkusí ho léčit, neměl postih, když pacinet umřel, ale v každém případě musel si venku na svůj dům za každého pacienta, co ho léčil a ten mu umřel, vyvěsit venku k tomu speciálně vyráběnou lampičku, aby každý cizí člověk hledající lékaře hned poznal, kolik pacientů za jeho praxe tomu kterému lékaři už umřelo. To každého lékaře nutilo k té nejlepší starostlivosti a léčení. Samozřejmě časem každý lékař měl vyvěšenu na domě nějakou tu lampičku, úspěch a zisky lékaře závisely dost na tom, když jich nebylo mnoho. Jednou onemocněl sám císař, který i přes své mládí se lékařů a léčení dost obával. A tak poslal své služebníky, aby prošli celým Pekingem a zjistili, který lékař má na domě vyvěšeno nejméně lampiček. Hledali, hledali, každý jich měl alespoň několik, ne-li více. Až konečně našli jednoho lékaře, který měl na domě vyvěšenu jen jednu jedinou lampičku. Toho císař povolal do paláce, aby ho léčil. A když ho ten lékař vyléčil , císař poté, co ho odměnil, se ho ještě zeptal: "Řekni mi, ty nejlepší z lékařů, jak dlouho už léčíš?" Odpověď lékaře zněla: "Tři týdny, vznešený Synu nebes." Zde je vidět, že i tak dokonale propracovaný systém mohl mít a měl i výjimečně slabinu, neboť na tomto světě není nic, co by nemělo nějaký nedostatek.

Zde si můžete otevřít přílohu o zdraví, kde jsou uvedeny mnohé převratné moderní poznatky o výživě, které potvrzují Bohem dané znalosti o výživě. Je zde také uveden hlavní zdravotní přínos různých druhů ovoce a zeleniny, ovšem z časových důvodů nejsou obsaženy ani ty všechny u nás pěstované, důraz však byl kladen na ty nejběžněji konzumované a nejvíce známé, ovšem na druhé straně byly uvedeny i některé málo známé druhy, za to ale maximálně přínosné. Jsou zde uvedeny i doporučení na 2 nejlepší přednášky o výživě od nejlepšího odborníka naší doby. K otvření klikněte níže na zelený podtržený text nadpisu.

Jak být zdravý

Skutečná příčina rakoviny a snadný lék

Vědci z celého světa neustále hledají lék na rakovinu, který by zachránil milióny lidských životů. A přitom už cca 100 let je její příčina známá i to, jak ji léčit!

Základní příčina rakoviny byla objevená už před sto lety, před rokem 1923. A její autor německý lékař a vědec Otto Heinrich Warburg za ni dostal Nobelovu cena za medicínu. Jako vědec studoval buněčný metabolismus a rakovinné bujení. Podrobně popsal, co stojí za vznikem této nebezpečné choroby. Je to maximálně jednoduché, jednodušší to už ani být nemůže! Zjistil, že rakovina je len vnějším výsledkem a přirozenou reakcí buněk každého živočišného i rostlinného těla na nefyziologické stravování a zároveň velmi nezdravý způsob života. Tedy její příčinou je překyselení organismu! Nefyziologickým stravováním se myslí upřednostňování převážně vařené stravy, která organismus nadměrně okyseluje.

Když je tělní prostředí kyselé, z buněk se vytlačuje především kyslík. A naopak, když je v buňkách nedostatek kyslíku, vytváří se nadměrně kyselé prostředí. Když je váš organismus překyselený, vašemu organismu chybí kyslík a když vám chybí kyslík, tak máte zakyselený organismus.

"Nedostatek kyslíku a zároveň překyselení organismu jsou dvě strany mince: jak má někdo jedno, má automaticky i to druhé. Pokud odeberete zdravé buňce jen 35 % jej kyslíku, dokážete ji přetvořit na rakovinovou buňku už za dva dny. Všechny normální zdravé buňky mají totiž relativně značnou spotřebu kyslíku, avšak nádorové buňky mohou žít i úplně bez ní. To je železné pravidlo bez jakékoliv výjimky," tvrdil MUDr. Otto Heinrich Warburg, který napsal dílo "Metabolismus nádoru", kde uvádí, že všechny karcinogenní formy splňují dvě základné podmínky. Tkáně s nádorem jsou velmi kyselé a ty zdravé jsou mírně zásadité. První je zvýšená kyselost tkání a krve a zároveň vykazují značnou hypoxii, což je akutní nedostatek kyslíku pro zdravý metabolizmus buňky. Tedy nádorům se daří v kyselém prostředí.

Tento německý lékař učinil zásadní objev, že rakovinový nádor je jen přirozený obranný organismus, který buňky používají v krajní nouzi, aby přežili v kyselém prostředí, v kterém je nedostatek kyslíku. Zjistil totiž, že nádorové buňky nevdechují kyslík a v přítomnosti vysokých koncentrací kyslíku ani nemohou přežít. Přežijí jen v prostředí bez kyslíku a jen s pomocí glukózy v krvi.

Jak tvrdí MUDr. Warburg, není možné, aby člověk, který se stravoval zdravě, dostal rakovinu. Je důležité vědět, které potraviny jsou zásadotvorné a které jsou kyselinotvorné. Pokud jste často nemocní, ukazuje to rovněž na oslabení organismu v důsledku překyselení, a je nutné změnit způsoby stravování a dbát na to, aby vaše strava zásadotvorná a to aspoň 80 %.

Pokud máte zjištěn nádor v těle, snažte se co nejrychleji změnit své stravování, tak aby se v těle vytvořilo postupně zásadité prostředí.

Vhodná zásaditá strava s pravidelným užíváním zelenin a ovoce s protikarcenogenními účinky, pravidelné cvičení, časté větrání, pobyt na čerstvém vzduchu, vyhýbání se stresu a doplňování chlorofylu – i tak se dá léčit rakovina.

Kyselinotvorné potraviny
Rafinovaný cukr a jeho deriváty. Jeho pH je až 2,1 (velmi kyselé).
Maso (skoro všechny druhy). Nejhorší je uzené maso. Uzeniny.
Výrobky živočišného původu – mléko, sýry, smetana, jogurty atď. Nejhorší jsou tvrdé sýry. Čím jsou sýry tvrdší, vyzrálejší, tím jsou škodlivější, jsou tak silně kyselinotvorné, že buňky doslova ničí.
Rafinovaná sůl.
Rafinovaná mouka a všechny výrobky z ní: těstoviny, dorty, sušenky apod. Chléb.
Margaríny.
Kofein – tato látka v kávě, kakau a čaji je vysoce kyselinotvorná, spolu s buráky (=arašídy) a tvrdými sýry se považuje za nejkyselinotvornější. Nejvíce je kofeinu v kávě a kolových nápojích.
Alkohol.
Všechny konzervované potraviny, které obsahují umělé chemické konzervanty, barviva, aromata, stabilizátory atd.

Všechna vařená jídla jsou alespoň mírně kyselinotvorná, některá, závisí na složení, jsou silně kyselinotvorná.
Sycené nápoje, sladkosti a produkty rychlého stravování.
Dále okyseluje tělo
Antibiotika a skoro všechny průmyslově vyráběné preparáty a léky. Tabák působí v těle kyselinotvorně. Dále sedavý způsob života, tedy nedostatek pohybu. Nedostatek pravidelného každodenního větrání a nedostatek čerstvého čistého vzduchu. Stejně jako nedostatek pohybu.

Chemoterapie, která je nejběžnější formou léčby rakoviny, naopak zhoršuje kyselost organismu. Provázejí ji navíc nepříjemné vedlejší účinky jako vypadávání vlasů, tělesná slabost, bledost pokožky, zvracení atd. Podle nositele Nobelovy ceny je to způsobené okyselením těla, které má na svědomí chemoterapie. Údajně je to je pravý důvod toho, proč má chemoterapie negativní účinky na lidský organismus. Organismus tak velmi okyseluje, že tělo musí sáhnout hluboko do svých zásaditých rezerv. Musí přitom obětovat hlavně zásadotvorné minerály jako je vápník, draslík a hořčík. Tyto minerály jsou pro tělo velmi důležité a nachází se v zubech, nehtech a vlasech. Chemoterapie neničí tedy jen rakovinné buňky, stejně jako ozařování.

Zásadotvorné potraviny

Syrová zelenina. I když některé mají kyselou chuť, v těle se mění a stávají se zásaditými. Velmi účinnou protikarcenogenní směsí je syrový salát z kysaného zelí, červené řepy, bílé i černé ředkve a brokolice, lze přidat i ředkvičku, květák, kapustový list, růžičkovou kapustu, rajče. (nastrouhat, nesolit, neokyselovat, přidat jen lžici kvalitního oleje, například olivového nebo kvalitního slunečnicového atd., kromě řepkového. Možno i vmíchat lžíci kvalitního rozpuštěného sádla. Chvíli nechat odležet a čerstvé jíst, samozřejmě každý den)

Syrové ovoce. Měkké i tvrdé. Nenechte se zmást kyselou chutí některých druhů ovoce. Např. citrón dosahuje v těle vysoký stupeň zásaditosti. Je považován za nejzásaditější potravinu a přitom je nejkyselejším ovocem. Jako nejúčinnější ovoce proti rakovině se považují plody anony ostnité, jejichž účinek je až 10000 krát silnější než chemoterapie. Z našich druhů jsou to sladké mandle, jsou velmi zásadité a mají se konzumovat pravidelně v počtu minimálně 4 kusy denně. Sladké se jim říká ne proto, že by byly sladké, jsou to normální mandle, jaké se prodávají v supermarketech a rostou u nás na jižní Moravě, ale aby se odlišily od hořkých, které jsou jedovaté! A meruňky.

Proso. Ostatní obilniny jsou však lehce kyselé. Protože správná strava by měla obsahovat i určité procento kyselin, do 20%, je dobré zařadit do jídelníčku i trochu ostatních obilnin. Ale celozrnných! Konzumujte je uvařené! Přičemž platí, že žito je zdravější než pšenice, i když je více kyselé, protože pšenice obsahuje daleko více lepku, další v nadměrném množství velmi nezdravé látky v potravinách. Na námitku, že předkové jedli velké množství domácího chleba, stačí vědět, že pšenice ještě před 100 lety obsahovala minimálně 20 krát méně lepku, ale třeba i 50 krát méně, než ty dnešní vyšlechtěné druhy.

Přírodní med. Má velmi vysokou zásaditost.

Chlorofyl. Je velmi zásaditý. Ten obsahují zelené rostliny, které nejsou nijak upravované. Především je nutno jíst zeleninu syrovou!

Voda. Je důležitá pro tvorbu kyslíku. Nutné je průběžné doplňování zavodnění, pijte vodu po malých doušcích po celý den.

Dále pomáhá zvýšit zásaditost těla cvičení, venku nebo ve vyvětrané místnosti, protože pomáhá rozvádět nadýchaný kyslík po celém těle. Proto je pohyb důležitý a pomáhá udržovat zásaditost organismu. Sedavý způsob života ničí zdraví. Nutná je samozřejmě i hygiena vzduchu v bytech, tzn. časté větrání a pocelý rok! Nejzdravějším pohybem pro okysličení těla je turistika - výlety do přírody, hlavně do lesů.

Anona Ostnitá - Graviola - Annona Muricata

Anona ostnitá neboli také láhevník ostnitý je tropický strom, který dorůstá běžně do výšky 4 až 8 m, výjimečně i více. Její domovinou jsou Antily, střední Amerika a sever Jižní Ameriky, kde se běžně pěstuje a konzumuje. Ve španělsky mluvících zemích se toto ovoce nazývá guanábana, v portugalské Brazílii se nazývá brazilská papaya. Dnes roste i v Africe a Asii. Listy jsou vejčité, kožovité, 8 až 16 centimetrů dlouhé a 3 až 7 centimetrů široké, s hladkým okrajem. Mladé listy a větvičky jsou jemně plstnaté, stejně jako rub listů, a na jaře mají mladé větve rezavou až purpurovou barvu. Květy velikosti kolem 4 centimetrů mají tvar srdčitého zvonku tvořeného masitými žlutozelenými okvětními plátky a vyrůstají na krátké stopce přímo z větviček. Po opylení se z květů vytvářejí vejčitá chutná zelená plodenství s ostnitou slupkou. Vytváří plody s bílou, šťavnatou a aromatickou dužinou, s několika až mnoha velkými semeny a velice sladkou, nakyslou chutí. Anona ostnitá plodí 0,5 kg až 6 kg těžké plody, které vůní připomínají med a chutí jahody či banány. Dá se pěstovat i ve velikém květináči, kdo má možnost ji mít v zimě ve světlé vytápěné místnosti nebo v otápěné zimní zahradě - skleníku. Plodí brzo a má hodně plodů. Protože se dužina těžko jí, obvykle se z ní dělá šťáva. Oblíbený nektar z guanábany se v těchto zemích, jakož i v západní Evropě běžně prodává v obřích supermarketech nebo specializovaných obchodech s tropickým a subtropickým ovocem.

Její plody jsou nejsilnější známou protirakovinnou potravinou. Její účinky jsou proti rakovině cca 10000 krát silnější než chemoterapie, zvládá i extrémně nebezpečnou rakovinu slinivky. Účinné látky z anony ostnité, zvané acetogeniny jsou navíc schopné se zaměřit na rakovinné buňky, dokáží je zabít, dokonce i když jsou rezistentní vůči léčbě, aniž by poškodily zdravé buňky, tedy rozpoznají a selektivně potlačí jen rakovinné buňky. Léčbu neprovázejí velké nevolnosti, ani extrémní úbytek na váze, vypadání vlasů a další negativní vedlejší účinky. Semena jsou jedovatá, proto se musejí před konzumaci plodů odstranit. Tato jedovatá semena mají silné antiparaziricklé účinky a tradičně se používají zevně proti vším. Plod nebo šťáva se užívá ke snížení horečky, proti průjmu a úplavici a zabíjí červy a jiné vnitřní parazity. Zevně i vnitřně plod a jeho štáva působí proti virovým, bakteriálním, tak i plísňovým infekcím. Léčí a odstraňuje mykózy a kvasinkové infekce. Zamezuje množení virů herpesu, nebezpečného kožního onemocnění stejně jako množení virů HIV, této novodobé metly.

V zemích její domoviny jsou již dávno známy mnohé další její léčivé účinky, které přírodní národy And, Amazonie a Karibiku používají odpradávna. V léčitelství se používají i jiné části rostliny – listy, stonek, kůra, kořeny a semena. Anona ostnitá se používá jako přírodní lék proti infekcím, listy, kůra, plod i šťáva jsou vhodné ke snížení horečky, zažívacím potížím a vysokému krevnímu tlaku. Pomáhá při žaludečních vředech. Z kůry, listů a kořenů se připravuje zklidňující čaj, který se užívá jako sedativum a antispastikum, tedy snižuje bolesti i křeče, proto domorodci ho užívají při obtížném porodu, stejně jako při kašli, chřipce a astmatu. Kůra i listy mají také protidiabetické účinky, pravidelné pití čaje z nich stabilizuje krevní cukr. Čaj z listů též působí příznivě na srdce, reguluje hladinu cholesterolu, pomáhá při léčbě jater, astmatu, kašli (ulevuje a ředí hlen, pomáhá jej vylučovat z plic), chřipce a při artritidě i artróze a zvláště pomáhá při revmatismu. Anona ostnitá působí i antidepesívně, zejména její čaj v kombinaci s kůrou mulungu, tropického stromu rostoucím v deštném pralese.Také pomáhá při stresu a nervových poruchách, protože má uklidńující účinek. Léčí Parkinsonovu chorobu. Úspěšně léčí i epilepsii, samozřejmě - to platí i pro rakovinu a všechny nemoci vůbec - za dodržení ostatních nutných podmínek, například abstinence - poživatel alkoholu neguje léčivé účinky a nevyléčí se. U všech nemocí platí, kdo nemá kázeň, nemá výsledek.

Anona ostnitá zvyšuje imunitu, neboť je antioxidantem, snižuje počet volných radikálů. Působí proti chronické únavě. Je širokospektrálním antibiotikem.

Léčivé téměř všechny části stromu: plody, semena, kořeny, kůra i listy. Sklízejí se starší kožovité listy v průběhu celé vegetace. Suší se ve stínu v tenké vrstvě. Před použitím se doporučuje listy podrtit.

Pozor na vedlejší účinky: - nemá v podstatě žádná rizika - ale: neměly by ji používat těhotné ženy, protože stimuluje dělohu - opatrně ji musí používat osoby, které mají nízký krevní tlak, protože ho snižuje tím, že rozšiřuje cévy - pití většího množství čaje stejně jako větší konzumace ovoce naráz může způsobit nevolnost a zvracení - kontraindikací je užití ubichi- nonu neboli koenzymu Q10, který ruší její protirakovinné účinky, protože zvyšuje přísun adenointrifosfátu (ATP) do buněk, který naopak anona ostnitá omezuje. ATP je zdrojem energie pro každou buňku v těle, bohužel i pro ty špatné v případě rakoviny.

ATP

Anona ostnitá je mocný zabiják všech druhů rakoviny, její účinky jsou potvrzené desítkami nezávislých laboratorních testů, zaývali se jí i některé univerzity. nejrychleji zabírá proti rakovině plic, slinivky, prsu a prostaty. Například u rakoviny tlustého střeva zabíjí rakovinné buňky přímo bleskově ve srovnání s chemickými léky. Protirakovinná léčba anonou ostnitou neboli graviolou nemá žádné vedlejší účinky. Je to zkrátka NEJMOCNĚJŠÍ PŘÍRODNÍ ZABIJÁK RAKOVINY, 10000 krát SILNĚJŠÍ než chemické léky, má prokázaný hojivý účinek při rakovině u všech typů onkologických nemocí. DOKONALÝ LÉK Z BOŽÍ LÉKÁRNY!

Plody jsou lahodně sladkokyselé a aromatické. Konzumují se čerstvé, samotné nebo v moučnících nebo ve formě džusů, želé nebo zmrzlin. Nezralé plody využívá zejména asijská kuchyně pro přípravu zeleninových jídel. Plody se rychle kazí, proto nejsou ideální pro delší přepravu. někdy se dováží sirupy, ale pokud by prošly teplotou nad 40 st.C kvůli sterilaci nebo mají přidané konzervanty, léčivé účinky se snižují až vymizí, ideální na převoz jsou čerstvé i sušené listy, ze sušených listů se drcením vyrobí prášek, který se lépe dávkuje na čaj. Prášek: cca 1,5 kávové lžičky se zalijí cca 700 ml studené vody (nebo jedna polévková lžíce na litr studené vody) a od bodu varu se vaří na malém ohni 5 minut. Scedí se přes husté sítko nebo plátno a pije se 3x denně po jedné třetině. (3 krát denně po 250 ml). Nepřekračujte dávkování, zvláště pokud máte sklon k nízkému krevnímu tlaku. Opravdu nízký krevní tlak se sklonem k mdlobám je kontraindikací. Sirup, hustý koncentrát, přirozeně v horkém klimatu či teplé místnosti odpařená, třtinovým cukrem nebo medem konzervovaná šťáva, se doporučuje dávkovat 3x denně 10 ml sirupu bez ředění.

MASO - zbytečná a nezdravá složka potravy mnoha lidí

Většina lidí je přesvědčena, že maso je nezbytné pro výživu, už proto, že třeba slyšeli, že je to plnohodnotná bílkovina. Ale už nevědí o tom, že aby organismus mohl tuto plnohodnotnou bílkovinu strávit, musí si ji nejprve rozložit na původní aminokyseliny, což jsou důležité stavební kameny, z nichž se skládají potřebné bílkoviny. Nemůže tedy využít žádnou "plnohodnotnou bílkovinu" jakéhokoliv masného výrobku. A také molekuly musí být živé, organické, které představují život a udržují tělo zdravé. Jenže okamžikem porážky zvířete toto přestane platit, živé molekuly se stávají mrtvými, z organických živých molekul se stávají mrtvé, anorganické, které vedou k degeneraci a zanikání těla, jednak okamžikem smrti začíná kazící proces, rozklad, degenerace buněk a jejich částí a také, jako následek strašného strachu zvířete před porážkou, neboť zvíře to vycítí, někde dokonce i vidí, co ho čeká, nadledvinky vyplaví velmi škodlivou, možno napsat přímo jedovatou látku do krve, která maso ještě více znehodnotí. A pak nastane ještě třetí fáze znehodnocení. A to tepelnou úpravou, která je ovšem nutná, molekuly v mase ztratí i ten poslední zbytek vitálních vlastností pro podporu aminokyselin, stavebních kamenů životu nezbytných bílkovin. suma sumárum je, že v konečném výsledku konzumací masa sníme něco, co nejen nic pozitivního organismu nepřináší, ale naopak těllu škodí a utlumuje jeho sílu. To, co by mělo prospívat je mrtvé, zničené, a ještě konzumujeme produkty začínajícího se rozkladu, jedy z nadledvinek a samozřejmě zaplavujeme tělo přebytkem kyselin, zvláště kyseliny močové, která se vsakuje so svaloviny asi jako houba vsakuje vodu. Čím více kdo jí masa a masných výrobků, tím více kyseliny močové zaplavuje jeho organismus. Dle fyzikálního zákona o bodu nasycení dospěje dříve nebo později tělo člověka majícího v oblibě na jídelníčku maso do stavu, že další vsakování kvůli přesycení už není možné, a tak dojde k vykrystalizování kyseliny a její krystalky způsobují bolesti. Usazování krystalků vede k různým nemocem, například známé dně, neutritidě, ischiasu, revmatismu atd. Zatímco zelenina a ovoce obsahují nutné živoucí molekuly, které za předpokladu konzumace syrové zeleniny a syrového ovoce, bez tepelné úpravy, také živé zůstávají a z nich si tělo může vytvořit potřebné aminokyseliny, a pak bílkoviny, živé z živých, což je prvotní účel stvoření rostlinné říše, dávat molekulám život, mrtvé anorganické molekuly přeměnit v živé molekuly. Všechna tyto vědecky podložená fakta, uvedená v předchozím textu o mase, jsou korunována důkazem, o němž věděli i lidé v minulých tisíciletích, kteří nejen že neznali nějaké složení látek, co jsou to aminokyseliny a důležité procesy výživy těla, a většinou ani neuměli číst. Už ve starověku lidé totiž věděli, že zvířata, která se živí masem, nemají ani potřebnou sílu a už vůbec ne vytrvalost. Šelmy dokáží uštvat v rychlosti svou oběť, jen pokud je ta nějak znevýhodněna, stará, slabá, nemocná, zraněná, mládě nebo osamocená, jinak jim často uteče. Sílu mají omezenou a vytrvalost krátkodobou. Proto mezi masožravými zvířaty nenajdeme žádná tažná zvířata, za to mezi býložravými zvířaty jsou všechna známá tažná zvířata i další mající enormní sílu i velikou vytrvalost, získanou konzumací syrových rostlin. Proto tato zvířata byla odjakživa využíváná k práci, ať je to kůň, vůl, osel nebo slon. Bible, protože její slovo je od Boha, i v tomto dalece předběhla dobu vědy, protože - jak máme zaznamenáno v příběhu o Danielovi a jeho přátelích, judských zajatcích u dvora babylónského krále - už tehdy se vědělo, že rostlinná strava dodává sílu, svěžest a zdraví, kdežto masitá naopak tělo oslabuje. Maso, i domácí, bez chemikálií zvířatům přidávaných, bez injekcí, chemických léků a dalších škodlivin, je i tak slabý karcenogen, který se stává silným, když je konzumace masa velká a častá, a je mimo jiné častou příčinou rakoviny tlustého střeva. Přesvědčení o nezbytnosti konzumace masa lidmi je jen hluboce zakořeněnou pověrou a nemá žádné vědecké opodstatnění.

KRÁLOVSTVÍ DLOUHÉHO MLÁDÍ A ŠŤASTNÉHO PLNOHODNOTNÉHO STÁŘÍ bylo objeveno teprve začátkem 20.století, kdy do nedostupných hor mezi Indií a Pákistánem pronikli první Evropané. To, co potom vyprávěli, jim mnozí ani nechtěli uvěřit. Objevili uzavřenou zemičku, bez spojení s civilizací, jejichž obyvatelé žijí v dokonalém zdraví, neznají nemoci, které sužují náš svět. Žijí všichni přes sto let, dožívají se až 120 let a pracují až do smrti. Naštěstí ne všichni posluchači považovali vyprávění zkušených cestovatelů za pohádku a tak bylo za nějaký čas podniknuto několik dalších výprav, jichž se zúčastnili i vědci a lékaři. A ti potvrdili vyprávění objevitelů a civilizovaný svět zůstal v úžasu.

Jedná se o národ Hunzů, obývající úzkou dolinu mezi horstvem Hindukúše a Karakorum. I dnes je jen málokterá vesnice přístupná autem a letadlem tam nelze vůbec přistát, není kde, do vesnic se musí šplhat po soutěskách, které jsou výše než nejvyšší hory Alp. I když hovoříme o dolině, jedná se o náhorní planinu, uloženou mezi horskými hřbety jako dolina. Pohyb v tomto prostředí vyžaduje obrovskou fyzickou zdatnost.

Je to velmi zvláštní národ. Už svým vzhledem se se podstatně odlišují od ostaních okolních národů i Asiatů vůbec. Žádné šikmé oči ani tmavá pleť, ale bílá pleť a evropský vzhled. Stejně je tomu u jejich jazyka burušaskí, nepřipomíná žádný užívaný v okolí ani v nejmenším. Členové kmene Hunza o sobě říkají, že jsou potomky Alexandra Velikého a jeho armády, vědci se to také domnívají, že jejich původ je persko-helénský, že jejich předkové byli dezertéři z armády Alexandra Makedonského, kteří ve třetím století před naším letopočtem utekli s perskými ženami tam, kde je nikdo by nemohl nalézt. Tak se Hunzům povedlo, že přes celých 22 století žili svým životem bez kontaktů se světem, zřídili si své zákony a mají svá práva. Vytvořili svůj malý, uzavřený, chudobný, ale šťastný národ. Svým životem dokazují, že vynikající a trvalé zdraví po čas celého jejich života vůbec není vázáno na jakýkoliv blahobyt a úspěšně koexistuje s velkou chudobou, protože sotva kde jinde se tvrději dobývá chléb než v těchto výškách. Zcela nekomforní chatky postavené z hlíny nebo ze sušeného kalu, nánosu za deště. Podlaha je rovněž hliněná jako mlat a celé vybavení chatek je tvořeno primitivní pecí se želeným roštem. Svou potravou jsou plně závislí na tom, co vyroste na malých horských políčkách, tedy

na své tvrdé a pilné práci. Jejich život je naplněn tvrdou prací a chudobou, za kterou jsou odměněni trvalým vyniajícím zdravím a dlouhým životem. Ženy vypadají mladě i v šedesátce a přibližně do 65 let rodí děti, i v tomto věku totiž ženy vypadají až o 25 let mladší a pyšní se hebkou pletí bez vrásek. století otcové malých dětí také nejsou žádnou výjimkou. Muži mohou mít i několik žen, protože jsou muslimové, a tak se často stává, že si i ve velmi pokročilém věku vezmou ke své manželce, která už mít dět nemůže, mladou ženu, aby měli další děti. Neplodnost u nich neexistuje. Všichni pracují až do konce života, umírají jednoduše, až se zcela vyčerpá jejich životní síla.

Podobně umřel zakladatel oboru výživy syrovou stravou, lékař a léčitel Mudr.Norman Wolker, který sám o sobě říkal, že je věkuprostý, neboť od začátku stáří vypadal stále stejně, sám se staral o sovu domácnost i zahradu, jezdil na kole, ve věku 116-ti let napsal svou poslední knihu a až do své smrti, ve věku 118 let let byl plně samoobslužný, prozoval své zájmy, duševní i tělesné, pěstoval zeleninu a ovoce, a jednoho dne tiše zesnul ve spánku. Ale to jsem odbočila, ale jen jsem chtěla připomenout, že západnímu světu trvalo tisíce let než se alespoň jeho maličká část dokázala vrátit ke způsobu života a stravy, jakou určil Bůh již v Bibli. Tyto obecné znalosti postupně zapadly a staly se soukromým vlastnictvím jen několika málo učenců, kteří je dědili víceméně jen v rodině.Tak se toto učení vynořilo v 19.století v Persii.

A teprve ve dvacátém století se rozšířilo po celé planetě, a zakladatelem oboru léčení syrovou stravou byl výše zmíněný lékař a léčitel Norman Walker, který posbíral těch pár jednotlivých střepů těchto vzácných vědomostí a doplnil je vlastním výzkumem a v praxi ověřených poznatků. A nikdo netušil, že existuje celý, byť i malý národ, který toto dodržuje, a právě tento národ Hunzů svým objevením a fenoménem s ním spojeným pomohl otevřít civilizovanému světu oči. Ovšem oni nepotřebují naparvovat škody ze špatné životosprávy, ale žijí takto od malička, a tak jejich způsob života je prevencí nemocí a stařecké ochablosti. A když bych měla být úplná, tak se způsobem stravy jim přibližuje obyvatelstvo japonského ostrova Okinawa, kde se lidé tak běžně dožívají stovky i více, i když tam v žádném případě se nedá mluvit o chudobě obyvatelstva, ale stálé výborné zdraví není podmíněno ani chudobou ani bohatstvím, ale jenom rozumem. Chudoba není na překážku, pokud každý obyvatel vlastní kousek své půdy, dostatečně veliký, aby ho i jeho rodinu uživila. Bohatství je za to na překážku vždycky, když není spojeno s rozumem, sebeovládáním a skromností. Chudoba spoutaná rozumem je velkým bohatstvím, naopak bohatství takto neomezené je velkou chudobou a ještě větším neštěstím. Takže v čem tkví tajemství jejich zdraví? Jaká je jejich životospráva? Co jedí?

Údolím Hunzů dnes již vede silnice, ale samozřejmě prochází jen malou částí vesnic, celkem se jejich počet odhaduje do 80000 lidí, obývající údolí Hunza a Nagar, region Čitrál a Gilgit-Baltistán v severním Pákistánu.
V roce 1978 vybudovaná dálnice do Číny vede skrze údolí Hunzů a tak ulehčuje vjezd do dříve nepřístupného regionu. Od začátku 21.století sem proudí každý rok i menší počet návštěvníků, mezi nimiž jsou četní alpinisté. Turismus na jedné vylepšuje příjmy části původních obyvatel, kteří si za peníze mohou koupit i různé průmyslové výrobky i postavit lepší domky, na druhé straně ale negativně ovlivňuje zejména mladé Hunzy, kteří pak přijímají návyky cizinců, a také výdobytky civilizace v nich probouzí touhu žít v jiných zemích, alespoň na čas, a vydělávat peníze, a tato touha po penězích, po výdělcích v cizině je potom spojena s ústupem od tradičního života, přijímáním civilizačních zlozvyků, jako je kouření, požívání alkoholu a drog, požívání západní stravy i západního způsobu života. A následkem toho všeho se u těch Hunzů, kteří chtějí žít "moderně" projevují běžné civilizační nemoci a dochází ke zkrácení věku na běžnou úroveň v Asii. A tak tento nezinscenovaný experiment ve velkém jenom potvrzuje pravdu o přírodní stravě a uměřeném způsobu života.

1. Pevný životní řád ve všem, dostatek spánku a odpočinku, vstávají za svítání, po soumraku jdou spát. U nich je vyrovnanější denní cyklus, u nás by to v zimě nešlo spát 16 hodin denně ani zdravotně ani pracovně¸ ale v létě a v měsících před létem a po létu to v podstatě lze dodržovat. U nás v Evropě je rozumné chodit spát nejpozději v 22 hodin.

2. Věří v jednoho Boha, ke kterému se modlí s pokorou a důvěrou, den začínají modlitbou i ho jí končí. Životní řád, určený Bohem, střídání poctivé ráce a odpočinku, je pro ně stejně tak přirozené jako je východ a západ slunce. Protože si uvědomují, že je Bůh a že se vše se děje dle Boží vůle, vyplývají z toho dvě věci - jednak vědí, že Bůh vše vidí, a tedy že mají odpovědnost před Bohem za zlé činy, které by udělali, a proto si nečiní zlo, jsou přátelští, a dokonce i vůči cizincům, a za druhé vědí, že vše se děje dle Boží vůle, tak proč by se měli něčím trápit. Nejsou jak lidé v Evropě, kteří propadají depresím jenom proto, že neuznávají Boží vůli, ale jenom svou svévoli, a když se věci nedějí zrovna tak, jak

Ostatně kdo si váží Božích darů, každého dne života a není svévolník, a s pokorou se k Bohu modlí Otčenáš, kde je i prosba: Buď vůle Tvá atd. ….tak ho se mu to ani nemůže přihodit. Jinak by byl jen lhář a pokrytec každý, kdo by se modlil o něco, co ve skutečnosti vůbec nechce! Muslimové mají to v tomto ohledu podobné, jsou monoteističtí, mají Všemohoucího Boha, jehož vůle se vždy koná. Vše se přece děje buď z Boží vůle nebo minimálně z Božího připuštění a nic se nemůže vymknout z Boží kontroly. Kdo si toto uvědomí, ví, že nejenže se nic neděje náhodou, ale vše se děje, jak má. Bůh, protože je Vševědoucí, i Všemohoucí, zná od začátku konec. A i když lidé mají svobodnou vůli, kterou zvláště v bohatých zemích mnozí lidé využívají ke špatnému způsobu života a k špatným činům, tak Bůh ji umí korigovat a mnohdy zlé věci přetváří v dobré. Až extrémně je to vidět na starozákonním příběhu Josefa Egyptského. Kdežto ateisté chtějí, aby šlo vše podle nich, což ovšem možné není, stále nemají dost peněz ani všemožných požitků a prázdných zábav, štvou se za svými vidinami, ničí si zdraví, to pak také nemají, a jednoho dne musí za své hříchy zaplatit, neboť hříchy jsou jako půjčené peníze, utratí se hned, splácí později. Bible varuje, že na to mají lidé pamatovat, že sice mají svobodnou vůli, dělat si, co se jim zlíbí, ale za své špatnosti budou muset později zaplatit.

Národ Hunzů měl jako státní útvar monarchii, v jejíž čele stál vládnoucí princ, při obsazení Brity utekl dočasně do Číny, ale monarchie skončila až v roce 1974 posledním princem Muhammadem Jamalem Khanarem. Toto je jejich hrad Balti ve městě Karimabad.

Na svou práci nikdy nenaříkají, byť je sebetvrdší, protože vědí, že každá skutečná, tedy nutná a potřebná práce je užitečná a slouží k blahu lidí. Nikdo na nikom neparazituje, aby vymýšlel zbytečnou nebo fiktivní práci, která by nepřinášela prospěch nebo usnadnění života lidí nebo ho dokonce někomu stěžovala. Nemají žádnou zbytečnou byrokracii, statisíce lidí povalujícících se v kancelářích, nic nevyrábějících, kteří by za to vymýšleli desetisíce zbytečných, život omezujících předpisů a nařízení, aby měli čím zdůvodnit své tučné platy hrazené z daní, t.j. z nuceného odvodu peněz všech pracujících lidí, těch, kteří vytvářejí skutečné hodnoty ve výrobě a jsou součástí trhu, kde se peníze generují. Co si Hunzové vyrobí, spotřebují a co jim vybývá navíc, odprodají, a to je jejich. Prodej na trzích je všude v muslimských zemích volný. Jenom kdo by se chtěl stát bohatým obchodníkem někde ve městě, mít třeba kamenný obchod a hodně vydělávat, tak pak odvádí malou daň státu Pákistánu, jehož je toto území součástí. Malá část Hunzů pracuje ve velkých městech státu mimo jejich území. Národ obývající severní území státu Pákistán je ale z drtivé většiny, minimálně z 95%, štastný doma, kde jsou soběstační a spokojení, že jsou nezávislí, že jejich práce je skutečně užitečná a potřebná, a jsou pyšní na to, že mohou přispívat k blahu své rodiny i svého okolí. Vědí, že nuda zabíjí, a nečinnost je ještě horší než nejtěžší práce. V posledních desetiletích vznikly i online firmy za účelem vývozu jejich jedinečných přírodních výrobků, ovšem zakrátko poté i různé podvodné firmy v různých zemích, které nabízí falešné výrobky Hunzů.

4. Nepachtí se po zbytečnostech, neshromažďují věci z důvodu chtivosti nebo mamonářství nebo z chlubivosti, věci u nich mají svůj skutečný prvotní účel, aby sloužily. I když dnes už nežijí v takové chudobě jako dříve, stále žijí skromně. Věnují vždy své síly a čas cele tomu, co dělají, a to dělají pořádně a bez stresu, vše má svůj určený čas a řád. Nestarají se o zítřejší den, zato ale prožívají maximálně přítomný den. Za to ve vyspělých zemích část lidí žije v minulosti a ještě více v budoucnosti. A tak pro samé starosti nemají radost z toho dne, který právě žijí. Peníze stejně jako věci lidí ve vyspělých zemích nejsou jejich sluhy, prostředkem, který slouží k dobru jim i jiným lidem, ale jsou jejich pány, kteří je zotročují a nedají jim vydechnout, až mnozí, jako uštvaný kúň v důsledku přepětí pod těmi břemeny ve stálém cvalu, padnou. Kdežto životem Hunzů provívá namísto chtivosti po penězích a touhy stále zvětšovat svůj majetek klid a radost z Božích darů, neboť nejkrásnější věci života, jako jsou vnitřní mír, úsměv, radost ze štěstí bližních, krásná příroda, svit slunce, zurčení potůčku, požehnaná úroda a další, jsou zadarmo.

Jejich prožívání života je radostné, kdežto většiny Evropanů hektické a plné stresu. Již starořecký učenec a předsokratovský filozof Hippias z Elidy, žijící v 5.století před Kristem, varoval lidi, když řekl: "Smutný je život, když jím provívá odporná chtivost po penězích jako ledový vítr."

6. Dýchají čistý civilizací neznečištěný vzduch, a tak neotravují svou krev a potažmo všechny orgány zplodinami z aut, letadel a průmyslových provozů jak činí tzv.cvilizované národy. Navíc věda už dost dlouho ví, že ve výškách cca od 1000 metrů nadmořské výšky se už nevyskytují žádní roztoči, jejichž odpadní látky jsou jinak všudypřítomné a způsobují v tzv. civilizovaním světě různé alergie lidem s oslabeným zdravím. Na fotce vlevo je hora Rakaposhi, tyčící se nad údolím Hunzů do výšky 7788 m.n.m., samotné hlavní údolí Hunzů se nachází ve výšce 2438 m.n.m. Podobně vysoko jsou i ostatní údolí, kde Hunzové žijí. Kromě vlastního území Hunzů, které se dělí na Horní, Centrální a Dolní, část populace Hunzů žije ještě v dalších údolích a oblastech - v oblasti Chitral, Hari Parbat, Jammu and také v Kašmíru v Indii. 7. I přesto že žijí vysoko v horách, tedy ne ve vegetačně příznivém regionu, dokáží jim dané přírodní podmínky využít tím nejlepším způsobem. Základem potravy Hunzů je chléb a voda, tedy cereálie, dále čerstvá zelenina a ovoce, ořechy, luštěniny a malé množství mléka, vajec, sýru a ještě méně masa.

Jejich chléb je tradiční, tak jak to nacházíme v Bibli, je podobný placce, ne bochníku. Mouku k pečení si každá domácnost i každý člen na delší cestě vyrábí sám. Pokud muži jdou na delší cestu, například z jedné vesnice do druhé, vezmou si sebou primitivní mlýnek a pytlík zrna, pak někde po cestě si rozdělají oheň, semelou zrno, a upečou si placky. Chléb takto vyráběný, jak tomu bylo i v biblických dobách, má zcela jinou, naprosto nesrovnatelnou hodnotu, s těmi našimi dnešními bochníky, ať z pekařství nebo i doma pečený, je nesrovnatelný. Je to z hlediska jeho výživné hodnoty podobné jako by vedle sebe stáli král a žebrák. Tento rozdíl je dán šesti stěžejním vnitřními faktory a sedmý, vnější faktor je kvalita přidané vody:

I. používají tradiční druhy obilí, žádné nepřirozeně vyšlechtěné moderní odrůdy obilovin, které mají sice několikrát vyšší výnos, což bylo cílem, ne kvalita, ale kvantita, ale zato mají dvacetkrát až stokrát více lepku než mělo ještě obilí i u nás v Evropě za doby první republiky, v první třetině 20 století. A lepek, viz podrobněji o něm ve zdravotní příloze, je sice v malém množství pro organismus nepostradatelný, ale ve větším množství organismus ničí. Je to trochu analogické se solí..A to je dnes v tzv.vyspělém světě veliký problém, obilí Bohem dané pro výživu člověka, přestalo být ve svých hlavních druzích vinou lidské chamtivosti zdravé. Nejhorší je pšenice, která se změnila v zásobárnu lepku. Hunzové využívají hlavně ječmen, je nejen zdravější než pšenice, ale také mnohem nenáročnější na klimatické podmínky, v Himalájích, podobně jako v Andách, ho pěstují i ve výškách kolem 4500 m.n.m. Avšak na prvním místě je proso, nepravá obilovina, patřící mezi trávy,které je mimořádně zdravé, pak pohanka, teprve potom ječmen, a jako doplněk něco málo rýže, žita a pšenice. A také konzumují luštěniny.

II.zrno je mleto i s otrubami, které jsou hlavním zdrojem minerálních prvků, mouka je hrubá, tmavší, plná přirozených přírodních příměsí. Dnešní tzv. tmavý nebo celozrnný má mouku mletou ze zrní s otrubami, ale bez zárodečného klíčku. Pokud to ovšem není vůbec podvod, neboť se chléb z bílé mouky, ze zrna zbaveného přirozených výživných obalů dá různě přibarvit na tmavo.

III. Hunzové nejenže melou jen zrno s obaly a i s klíčkem, ale ne pouze ve stavu se zárodečným klíčkem ukrytým v zrnu, ale již naklíčené zrno. Tato naklíčená, ne plně zralá semena, jsou zdrojem enzymů i vitamínů, nutných pro zdraví. Tzv. civilizovaný člověk, pokud nepraktikuje syrovou stravu, má ve stravě právě enzymů velmi málo. Veškeré enzymy v potravinách ničí teploty nad 40 stupňů Celsia, tedy každá vařená strava, je co se týká enzymů, mrtvá. Jak říkal trochu nadneseně, ale ne daleko od pravdy, Mudr.Vandemaker, nejznámější žák a pokračovatel Dr.Normana Walkera, zakladatele oboru o léčení syrovou stravou, „hrnec je vynález od ďábla.“ Tím myslí vařenou stravu, neboť syrová strava, například syrový zeleninový salát se zpracovává v míse a ovoce se jí rovnou bez nádobí. Hrnec skutečně se používá jen na vaření.

IV.vědci prokázali, že i kvalitní obilí, které je namleté cca 14 dní a déle, než se spotřebuje, je z výživového hlediska již velmi ochuzené. Všimněte si, Hunzové stejně jako starověké národy nemelou mouku do zásoby, ale melou mouku ze zrna až ji potřebují a jen tolik, kolik spotřebují. Tady v Evropě to v minulosti tušili i dobří sedláci, rovněž se na statcích nemlelo obilí na mouku do zásoby, věděli totiž, že chléb upečený z čerstvé mouky má zcela jinou kvalitu i chuť.

V. Zrno Hunzů není přiotrávené žádnými chemikáliemi házenými do půdy nebo na obilí, aby se půda uměle hnojila nebo aby se zemezilo růstu plevele nebo aby zrno v klasech vysychalo ještě před posečením obilí. Tedy žádná umělá hnojiva, herbicidy, pesticidy a podobně. Mimochodem - nepříliš daleko od území Hunzů leží jeden z podhimalájských indických svazových států - stát Sikkim, který ač je počtem obyvatel nejmenší z indických států, je ekologicky nejen nejvyspělejším indickým státem, ale i na celém světě, neboť je zatím prvním a jediným státem na světě, který zakázal používat v zemědělství umělé chemikálie a který se plně navrátil k biohospodaření. A ještě se ukázalo, že výnosy nejen neklesly, ale ještě se zvýšily.

VI. chléb, tedy vlastně chlebové placky jsou pečené na živém ohni, tedy na ohni živeném dřevem a listím, ne na umělém , jako vychází z plynovým hořáků nebo žárem na elektrických plotýnkách a deskách.

VII. Voda přidávaná do mouky je bez chemikálií a té nejvyšší kvality. (viz kousek dopředu je více psáno o tamní vodě)

Pokud už Hunzové někdy vaří v hrnci, což není tak časté, tak vaří šetrně, ale většinou jedí všechno syrové nebo si upečou na ohni placky z obilí, jejich chléb. Šetrné, k vitamínům ohleduplné vaření, je vaření na způsob dušení, jen s malým množstvím vody a pod pokličkou, tak si dušené pokrmy uchovávají většinu výživných látek.

Ovoce jedí syrové a se slupkou. Je pro ně hlavním zdrojem přírodního cukru a přírodní cukr je pro tělo nepostradatelný. Protože nejedí žádné umělé sladkosti, mají všichni zdravé zuby. Pro tělo je rovněž nepostradatelný tuk, a ten používají ten nejzdravější, olej z meruňkových pecek. Je doplňkem mnoha jejich pokrmů. Vybraná semena zbaví skořápek, pomelou a míchají s vodou, zahřejí a po odpaření vody vytlačují z mazu olej. Vědecké laboratoře potvrdily, že meruňkový olej obsahuje takové kyseliny, které zabraňují vzniku tzv.zlého cholesterolu. Navíc jak meruňky, tak meruňkový olej obsahují laetril nebo nepravý vitamín B17, což je jedna z velmi silných protirakovinných látek.

Avšak hlavní stravou Hunzů spolu s obilovinami je ovoce, a z něj na prvním místě meruňky, jemně zlatavé plody se sladkou a výraznou chutí.. A jako olej používají olej z meruňkových pecek. Pochází ze severní Číny a dnes jsou rozšířené téměř po celém světě. V některých místech rostou dokonce i planě.

Laetril není v pravém slova smyslu vitamín, ale není méně důležitý, je to chemickou povahou glykosid - tedy toxická rostlinná látka obsažená v řadě rostlin z čeledi růžovitých - zejména v jádrech jablek, hrušek, švestek, třešní, broskví, meruněk, mandlí i v kůře střemchy atd. Nesmí se to tedy s konzumací meruňkového oleje a všech dalších potravin s obsahem laetrilu přehánět, a zvláště se nesmí spojit s konzumací alkoholu, neboť v žaludku, právě zejména s podporou etanolu, se může rozkládat na kyanovodík. Mírná otrava způsobuje hypersenzitivitu pokožky, ale při velké může nastat smrt. To při běžné konzumaci, například pojídání několika kusů jablek nebo hrušek denně i s jadérky, nemůže nastat, ale naopak, jejich rozumná konzumace i s jadérky maximálně prospívá zdraví. Navíc jsou tato jadérka zdrojem minerálního prvku bóru. Podobně je to s konzumací mandlí, ale pozor - jen tzv. sladkých, je v nich jen obsaženo pro člověka vhodné množství, avšak v tzv. hořkých mandlích je tohoto glykosidu tak vysoké množství, že stačí průměrně pouhé čtyři kusy k tomu, aby mohla nastat smrtelná otrava.

Konzumace meruněk v tzv. Údolí meruňkových květů, jak lze nazvat území bývalého knížecího státu Hunza, který přežil 900 let v samostatnosti, je celoroční, ať ve formě čerstvých v době jejich sklizně nebo sušených po ostatní části roku. A v krátké době, kdy není žádné čerstvé ovoce ani zelenina, asi po dva měsíce, Hunzové praktikují půst. Po tuto dobu nejedí, jen pijí džus vyrobený ze sušených meruněk. Takováto pročišťující dieta neuvěřitelně odlehčí celému organismu.

A tak díky tomuto zázračnému ovoci, který konzumují denně, a zpracovávají na všechny možné způsoby – suší je, lisují z nich džus a z jadérek dělají olej, se těší neuvěřitelnému zdraví a dlouhověkosti. Dokonce je mixují s ledem a tak si vyrábějí domácí zmrzlinu.

Ještě k další hodnotě a účinku meruněk. Meruňky jsou účinné nejen v boji proti rakovině, proti níž působí zejménajejich jádra a olej z nich. Sušené plody jsou bohaté na železo, zvyšují hladinu hemoglobinu, a hodně draslíku. Jsou také velmi bohaté na stopové prvky jako jsou: mangan, fluor, kobalt a bor. Mají i vysoký obsah betakarotenu (tj. provitamínu A) - a ten zlepšuje zrak, hojná konzumace meruněk tzv. dává očím jiskru. Snižují riziko infarktu, posilují imunitu, omlazují a zpomalují stárnutí buněk. Doporučují se i při kožních problémech. Příznivě působí na vlasy, pleť a nehty. Jsou vhodné pro bledé a chudokrevné osoby. Dále zmírňují astma a zlepšují stav sliznice plic kuřáků. Obsahují niacin - proti napětí a podrážděnosti, blahodárně působí na nervy, pomáhají proti depresi a dalším psychickým problémům. Kyselina pantotenová je důležitá pro vitalitu, odbourávání tuků a pro zdravé vlasy. Mají málo sodíku.

Vyvolávají v těle zásaditou reakci. Obsahují velké množství sacharidů – fruktózy a glukózy ve správném poměru a jsou v porovnání s ostatními druhy ovoce bohaté na bílkoviny. A jsou i velmi dobrým zdrojem vitamínu C.

< dlouhosrstá koza

Důležitou součástí stravy je pro ně mléko, a zejména různé výrobky z něho, hlavně podmáslí, jogurt a domácí sýr. Možná ted někdo řekne, že teď je tu rozpor, protože ve zdravotní příloze podle serióznách výzkumů a podle profesora Veitha, světového odborníka na výživu i podle dalších remnomovaných vědců, je uvedeno, že mléko naprosto nevhodné pro člověka, je určeno k vývinu mláďat, a ne k výživě lidí. Ano, ale jednak se, až na výjimky, nejedná o kravské mléko, které je naprosto nevhodné pro lidi, a když už je někdo zvyklý nebo potřebuje doplnit jinak velmi chudou stravu, tak jen kalíšek jogurtu nebo podmáslí, a za druhé, není to jejich hlavní strava a za třetí všechny ty výrobky jsou vyrobené přírodním způsobem. Jejich strav je jinak velmi chudá, mléko a výrobky z nich jsou pro ně zrodjem bílkovin, ale hlavně až výlučně v zimním období, v létě jsou téměř čistými vegetariány. Je to mléko kozí, které je pro člověka - když už se v malém mléko konzumuje - nesrovnatelně vhodnější a zdravější než kravské mléko. Dokonce pomáhá i léčit astma, ovšem ne u Hunzů, protože tito žádnými nemocemi jako lidé v tzv. civilizovaníém světě netrpí. A tak se zde skromné přírodní podmínky projevily jako požehnání. Pastviny na strmých stráních jsou totiž chudé a malé, nemohly by uživit krávy a také by po nich se nemohly dobře pohybovat, kdežto kozy uživí a ty po nich dobře mohou běhat. Ale krávy Hunzové znají a chovají jen výjimečně na nejúrodnějších místech a to maximálně po jednom kuse na rodinu. Ostatně i půda zde byla dělena spravedlivě na rodinu i počet chovaných zvířat je přibližně stanoven, aby se všichni uživili. Hunzové vyrábějí z kozího mléka různé sýry, máslo, podmáslí, i jogurt. Moderní výrobní úpravy jako je homogenizace nebo pasteriazce pochopitelně neznají, mléčné výrobky jsou v přírodním stavu a neztrcejí důležité živiny. Pasterizace, jak známo, ničí výživnou hodnotu mléka. Takové mléko již nemá žádné enzymy a nejen to. Syrové mléko obsahuje i různé léčivé látky, které jsou prevencí střevních infekcí i rakoviny žaludku.

Celá jejich potrava je přírodní, bez chemikálií, přídavných látek, nezavařují žádné konzervy ani hotové potraviny do zásoby. Na jejich talířích nenajdete jiné potraviny než ty, které si sami vypěstují. Jedí klidně, při jídle nespěchají, k jídlu přistupují s úctou a v dobré náladě. Ale nepřejídají se, jedí pravidelně, ale jen pouze tolik, kolik potřebují k ukojení hladu.
Jedí jen dvakrát denně, ráno a v poledne. Nikdy nesvačí. Moderní poznatky dokazují, že čím vícekrát denně jíme, tím více si zkracujeme život, protože orgány jsou stále v činnosti, sotva jedno jídlo zpracují, přichází na zpracování další, a tak nikdy nemohou odpočívat a se regenerovat. Možná někoho překvapí, že i v Evropě existuje jedna vyspělá země, kde není rozšířen nezdravý zvyk svačit – je to Francie, a právě Francouzi a Francouzky, až na nečetné výjimky, netloustnou, je to národ štíhlých lidí. Za to u nás mnozí nevzdělaní učitelé terorizují doslova ty žáky a potažmo jejich rodiče, kteří nesvačí. Nechápou, že dítě, které řádně a vydatně doma snídá, nemá za pouhé dvě hodiny ani chuť na další jídlo. Už jedno staré přísloví říká: “Snídej sám, o oběd se rozděl s přítelem a večeři dej nepříteli.“ Celá staletí se i v Evropě jedlo jen dvakrát. Pokud si ale k večeři, když někdo pociťuje hlad, vezme jen kousek čerstvého ovoce, nic nepokazí. Snídaně má být nejvydatnějším jídlem dne nebo alespoň rovnocenným obědu. Obliba svačin se také rozmohla proto, že rodiny nekladou důraz na vydatnou snídani, a většinou děti ani pořádně nesnídají, nebo jen něco letmo zkonzumují, a tím podlamují správné každodenní fungování svého orgasnismu. Mozek, kterému se po ránu nedostává energie, také podle toho pracuje, a takoví žáci se mnohem hůře učí a si pamatují učivo. Pohodlní rodiče to řeší penězi na svačiny ve školních automatech nebo kantýnách, ale tam žádnou zdravou stravu nenajdete, jen samé podřadné cukrovinky, různé oplatky a keksy plné éček, cukru a dalších nezdravých látek a ochucené nabarvené vody vydávající se za šťávy. A tak taková „svačinka“ nejen nenapraví deficit snídaně, ale ještě dále poškozuje zdraví. Tělo strádá, nemá dostatek čerstvé potravy plné minerálů a vitamínů, naopak je zatěžováno až doslova zaplavováno cukrem, nasycenými tuky, umělými sladidly a různými nezdravými přídatnými látkami, jako jsou umělá barviva, ochucovadla atd. Výsledkem je množící se obezita a podlomená imunita už i u dětí.
Je známo, že pro zdraví člověka platí jako u domu – jaký základ, taková je pak celá kvalita jako domu, tak i zdraví, jaké je v raném dětství, tak v dospělosti. Kojení u dětí rozvíjí vynikající imunitu, děti Hunzů nejsou předčasně odstavovány nebo dokonce jen uměle živeny jako v tzv. vyspělém světě. Jsou první dva až tři roky živeni mateřským mlékem. Šťastné a vyrovnané, duševně i fyzicky zdravé matky žijí zdravě ve zdravém kousku světa a pro mají i zdravé mléko, pro zdraví matky i kojence má také velký význam to, že mateřství s kojením je respektováno, pokud matka kojí, nepřijde v úvaji, aby znovu otěhotněla, totiž dokud žena kojí, bydlí v jiné světnici než její muž, a ten sexuální abstinenci respektuje. Tento zvyk je u nich tradiční od nepaměti. Rodí se tak jen silní jedinci z odpočinutých, ne z těsně po sobě neustálým těhotenstvím oslabených natek. Zdraví rodiče, zdravá strava, zdravé prostředí, dlouhé kojení, a odpočinuté rodičky, to vše utváří již v raném dětství vysokou odolnost dětí, což je ten nejlepší základ do života.

Žijí moudrým způsobem života, nemají žádné deprese z neustálého stresu, způsobeného mamonem a nekonečnou chtivostí věcí, chovají se k sobě hezky, rádi se druží a smějí, nezávidí si a ani příliš nemají důvod, všichni jsou na tom přibližně stejně, jejich společnost je zdravá, zločinnost ani parazitismus ani opuštěné stáří u nich neexistuje. Nemoci z nezdravé stravy a nemoudrého způsobu života u nich neexistují ani sebepoškozování a ničení si zdraví alkoholem, kouřením, drogami, chemickými léky a umělými potravinami nepraktikují. K Bohu přistupují s úctou a pokorou. Děti poslouchají rodiče.
Žijí bohulibě, a i když jako muslimové neznají Krista jako Božího Syna a nemají ani Desatero Božích přikázání jako jsou jím vázaní Židé i praví křesťané, musí nabýt každý znalý poměrů v moderním světě i v církvích dojem, že jako celek i jednotlivci daleko více naplňují Desatero Božích přikázání než křestané v tzv. civilizovaném světě. Kdybychom srovnali tento malý národ s kterýmkoliv křestanským národem ve světě, kdo z těchto dvou stran by z hlediska plnění Boží vůle byl absolutním vítězem?

ZDRAVÍ a BOŽÍ LÉKÁRNA I.

Plody anony ostnité jsou považovány za lahůdku. Mají lahodně sladkokyselou a aromatickou chuť, připomínají banány nebo jahody.

KRÁLOVSTVÍ STÁLÉHO ZDRAVÍ a DLOUHÉHO MLÁDÍ