KŘESŤANSKÉ OTÁZKY A ODPOVĚDI

Ještě by se dalo odpovědět na s tímto problémem zla na světě přidruženou otázku:

Proč trpí zlem i skuteční křesťané?

Kromě skutečnosti, že svět je plný katastrof a zlých lidí, kteří ovlivňují zákonitě své okolí, tedy i kvalitu života všech lidí, je nutné uvážit, že Bůh používá zlo nejen jako varovného ukazatele pro lidi bezbožné, aby se zastavili a obrátili, ale i k zušlechtění křesťanů a také k jejich prověření, zda jejich láska k N´ěmu je skutečná, nejen vratká, když se má někdo dobře, je celkem lehké Boha milovat, jako štědrého dárce všech darů, ale když se má špatně, je otázkou, zda zůstane ten či onen člověk Bohu věrný. V Bibli je o tom psáno jednak v knze Jób, o prpověření Jóba a také o nehodném služebníku, který, když se jeho pán dlouho nevrfacel, odvrátil se od svých povinností a začal dělat špatnosti. Je o tom i velmi výstižné kázání na youtube.cz - K. Badinský : Púšť - vstup do Zasľúbenej zeme (Trnava, 09.10.2021). Nejde jenom o prověření nebo zušlechtění vyvolených, odstranění ještě případných charakterových kazů a když by už nic jiného, což by mohl někdo vychutnat sladkost svého nového věčného domova, když by nepoznal hořkost padlého světa zde na Zemi? Vždyť to už věděli někteří moudří lidé z řad pohanů, jka uvedeno výše. 

2. KDY BUDOU VĚŘÍCÍ VZATI ZE ZEMĚ DO NEBE, TEDY VYTRŽENI?

Fakt, že vytržení neboli vyproštění věrných křesťanů nastane, je jistá podle Božího slova, o tom se nikdo nepře, protože je to stěžejní bod křesťanství, bez něho by - jak napsal apoštol Pavel - ztrácelo zcela svůj smysl, ale  dohady o tom, kdy to bude, se stávají nejdiskutovanějším tématem křesťanství. Je důležité chtít přesně znát a můžeme tom určit, kdy bude vytržení, zda před velkou dobou soužení, někde uprostřed ní nebo až na jejím konci? A nebo nastane až v Soudný den a tedy příchod Ježíše bude tedy jeden?

V každém případě příchody Ježíše Krista budou dva, ale sestoupení Ježíše Krista na zemi jen jedno. Poprvé přijde na oblaka pro věrné věřící, mrtvé i živé, pro ty co na něho věrně čekají a plní vůli jeho Otce. Podruhé, a to už na zemi, sestoupí na Olivovou horu, to bude skutečně až v poslední den tohoto světa, v tzv. Soudný den. Dokazuje to více citátů z Božího slova. A když porovnáte následující dvě trojice citací z Bible, musí to být každému jasné.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jako bylo za dnů Noeho, tak bude i za dnů Syna člověka. Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli; v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny. Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka.      Lukáš 17, 26-30     Až budou říkat ‚je pokoj, nic nehrozí‘, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou.   1. Tesalonickým 5,3      "Tehdy budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán.Dvě budou mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána.Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde." Matouš 24,40-42

                                         ×

"A slyšel jsem mocný hlas ze svatyně, jak praví sedmi andělům: „Jděte a vylejte těch sedm nádob Božího hněvu na zem!“   Zjevení Janovo 16,1                                                                                                                                                                                                      "Hle, Hospodin vyplení zemi a zpustoší ji, rozvrátí její tvářnost a rozpráší její obyvatele. Bude na tom stejně lid i kněz, otrok i jeho pán, služka i její paní, kupující i prodavač, věřitel i dlužník, lichvář i zadlužený. Země bude zcela vypleněna a vyloupena; toto slovo promluvil Hospodin."     Izajáš 24,1-3                                                                                                                                                                "V ty dny budou lidé hledat smrt, ale nenajdou ji, budou si přát zemřít, ale smrt se jim vyhne."         Zjevení Janovo 9,6

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Takže když se podíváme na atmosféru světa před příchodem Krista, na to, co každá z těch dvou skupin říká, zjistíme, že v prvním případě - a to bude před vytržením - na světě bude pokoj a mír, lidé budou plně zaměstnáni svými lidskými činnostmi, na zemi dokonce bude i mír, lidé si to budou pochvalovat, budou se mít zkrátka dobře, budou stavět i domy. Pak náhle přijde náhle na svět zhouba, která nastane v důsledku náhlého zmizení miliónů pravých křesťanů ve světě. Ježíš přijde na oblaka pro svou církev a vezme svou církev do nebe na svatbu Beránkovu. Když vyspělé národy, tedy národy s největším množstvím křesťanů, ztratí svou nejlepší část obyvatel, poctivou, pracovitou a milosrdnou, jejich hospodářství se buď zhroutí nebo alespoň oslabí. Kromě toho nastane spousta škod, havárie, požáry, nehody a různá neštěstí. Také v srdcích mnoha pozůstalých rodinných příslušníků nastane smutek a zmatek.

Ale druhá skupina citátů promlouvá o zcela opačné situaci ve světě.  7 strašných obrovských celosvětových pohrom a snimi spojených milióny dalších menších pohrom a neštěstí způsobí, že země bude zcela zpustošená, zdrcená, vymizí úsměv z každé tváře a lidem nepomůže ani žádný majetek nebo postavení. A budou zasaženi všemi těmi událostmi, poněvadž jejich život bude naplněn samými tragédiemi, jedna pohroma bude stíhat druhou. A budou trpět, a to dokonce tak, že si budou přát zemřít! Tato situace nastane na světě v době před druhým příchodem Ježíše Krista na zemi, těsně před tím, než Ježíš přijde s milióny andělů a se svou církví na Zemi zachránit Izrael, potrestat všechny ostatní národy a ukončit dějiny a éru tohoto světa pod trpěnou vládou ďábla.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

A kdo se upřímně těší na setkání s Ježíšem Kristem, se svým Spasitelem, tak plní jeho slova, jeho rozkaz: "Jenom se pevně držte toho, co máte, dokud nepřijdu."  Zjevení Janovo 2,25 nebo také "Pracujte, dokud se nevrátím". Tedy plnit Boží vůli, žít podle Božího Desatera, být milosrdný ke skutečným chudým a k trpícím a hlásat evangelium. "Proto i vy ve zbývajícím čase života nebuďte oddáni lidským vášním, ale vůli Boží." 1. Petrův 4, 2,   

"Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa." List Jakubův 1,27

"Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují."  List Jakubův 1, 12 

Ježíš nestanovil přesně den ani hodinu žádného ze svou dvou příchodů na tento svět, ať už na oblaka nebo později na zemi. Ale znamení nám dal, abychom věděli, kde jsme v čase a mohli předvídat jeho příchod, když řekl: "Až uvidíte...."  Proto není vůbec hříchem přemýšlet o tom, kdy to asi bude, už proto že se těšíme, musíme se tím zabývat, ale není to podstatné ani nebylo by správné pro tyto úvahy zanedbávat určené povinnosti. Důležité je věřit Pánu Ježíši, plnit Boží vůli a oddaně se těšit na vytržení, ať to bude dnes nebo za několik let. Nebýt tím zlým služebníkem o němž hovoří Bible, který si řekl: "Můj pán ještě dlouho nepřijde" a přestal plnit své povinnosti, dokonce nejen to, přidal se na stranu, púrtože začal dělat zlé věci. Tedy pro spasení není důležité, kdy přesně Ježíš přijde, ale to aby nikdo z věrných Božích služebníků se nedal polapit dáblem do jeho tenat, tedy aby se neodvrátil od Boží vůle, protože jména lidí, kteří jsou zapsaní v knize života mohou bý kdykoliv až do zapečetění z ní vymazána. Jednou spasen totiž vůbec neznamneá navždy spasen. ostatně to Ježíš říká jasně: 

"Přijdu brzy; drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze."        Zjevení Janovo 3, 11

A ještě něco: „Toto praví Hospodin zástupů: Ještě jednou, a bude to brzy, otřesu nebem i zemí, mořem i souší."  Ageus 2, 6 Při druhém příchodu přijde na Zemi Ježíš se svolu církví: "Pak přijde Hospodin, můj Bůh, a s tebou všichni svatí, Bože"  Zacharjáš 14,5

3. PROČ BŮH - KDYŽ JE VŠEVĚDOUCÍ - KLADL LIDEM (jak Bible zaznamenává) RŮZNÉ OTÁZKY A PROČ JEŠTĚ STAVÍ PO SMRTI LIDI PŘED SOUD, KDYŽ VŠECHNO O NICH VÍ?

Proč jsou v Bibli uvedeny různé otázky, kde se Bůh na něco lidí ptá a proč vlastně Bůh po smrti každého člověka ho postaví před ještě před soud, tedy jeho život, tj.činy, pohnutky, myšlenky, když je vlastně Vševědoucí, a celý jeho život detailně zná, včetě všech myšlenek, a tedy již v okamžiku smrti kteréhokoliv člověka (když je jeho život uzavřen, ten člověk už nemůže svůj život ani žádná svá rozhodnutí změnit) Bůh tedy přesně ví, kam ten člověk půjde?

Za tím stojí SPRAVEDLNOST BOŽÍ

Zde uvedu jednu skutečnost, která mnohým věřícím, i Bible dost znalým, uniká, a dokonce je mnohým začínajícím křesťanům nebo zvídavým ateistům, kteří otevřou Bibli, k nepochopení, a bohužel se některým z nich stane pohoršením.

Tento fakt je: bible je plná vyšetřujících soudů.

Už zcela na začátku v kapitole Genesis je takový soud, v době pobytu prvních lidí v rajské zahradě.

Když první lidé z návodu hada (podoba ďábla, kterou v rajské zahradě na sebe ďábel vzal, aby s nimi mluvil a přivedl je ke hříchu navzdory Bohu), snědli plod zakázaného ovoce, ovoce vědění dobrého a zlého, tím prozřeli a rozpoznali dobré od zlého.

Pán Bůh se denně navečer setkával s prvními lidmi, ti byli šťastní, bez hříchu, a už ho očekávali. Ale ten večer, po spáchání prvního hříchu, porušení Božího zákazu, že z jednoho stromu, který byl uprostřed ráje, jíst nesmí, že by jinak zemřeli, Adam s Evou poznali, že jsou nazí, a tak se skryli.

„Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?““ (Genesis 3,9)

A teď si někteří lidé – vlažní, neukotvení, ateisté atd. – mohou položit otázku: A což to Pán Bůh nevěděl, když je vševědoucí?

„On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.““(Genesis 3,10)

„Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?““ (Genesis 3,11)

Tedy hned za chvíli, když Adam přiznal, že se skryl, protože je nahý, se Pán Bůh ptá podruhé, zda jedl ovoce ze zakázaného stromu. A opět se může někdo zeptat: A což to Pán Bůh nevěděl, že Adam jedl zakázané ovoce, když je vševědoucí?

„Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.““ (Genesis 3,12)

„Proto řekl Hospodin Bůh ženě: „Cos to učinila?“ Žena odpověděla: „Had mě podvedl a já jsem jedla.“ (Genesis 3,13)

Vidíme, že Adam i Eva zvolili, když pomineme ještě možnou lež, druhou nejhorší možnou odpověď - obvinění jejich Tvůrce. Oni mohli projevit lítost, propuknout pláč, říci, jak moc to litují, poprosit Boha o odpuštění nebo zahanbeně mlčet se sklopeným zrakem nebo se vymlouvat na neuváženost nebo zapomnětlivost. Mohli se stydět nebo mít dokonce upřímnou lítost. Ale nic z toho nenastalo, naopak se postavili do role nevinných a vinu svedli na Boha! „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“ Žena zase svedla své přestoupení Božího zákazu na hada, který ji sice k tomu ponoukal, ale rozhodla se svobodně jen ona sama! Podle ní ale mohl za to had, a toho stvořil přece Bůh, tedy zase za to potažmo může Bůh!

Proto Bůh činí vyšetřující soud, aby lidé mohli svobodně vyjádřit své myšlenky, proč to či ono učinili, a tak odkryli své srdce a své myšlení. Protože u všech činů kromě jejich podstaty závisí i na pohnutkách lidských synů a dcer. I na zemi světské soudy zjišťují motivy pachatele, přitěžující nebo naopak polehčující okolnosti než vynesou rozsudky.

Bůh pochopitelně zná i pohnutky i všechny myšlenky každého člověka. Ale jen Bůh je Vševědoucí a protože je nejvýše spravedlivý, chce veřejně všem bytostem odhalit vše, co bylo skryto, všechny skutečné pohnutky a myšlení lidí, kteří byli odsouzeni, aby byla všem ve vesmíru zjevná spravedlivost jeho rozsudku i to, že dotyční odmítali nabízenou milost. Proto, i když Pán Bůh všechno ví, proto činí vyšetřující soud, a to jak s některými živými lidmi v minulosti ještě na zemi, a rozhodně takový soud proběhne s každým člověkem, který zemřel, po smrti.

Každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud. (Židům 9, 27) 

Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto. (Římanům 2, 16)

byl jeden pokoj s oknem na pavlač, na jejímž konci byl společný suchý záchod pro všechny byty v tom patře. V tom lepším případě měl byt 2 místnosti, ale často měl byt jen jedinou místnost - obytnou kuchyni a také existovalo mnoho nezdravých, vlhkých sklepních bytů, kde podvyživení dělníci a jejich rodiny často, i mladí, umírali na tuberkulózu.

 5. Dovysvětlivky k větě shrnující celé evangelium na naší úvodní stránce. Odpovědi na otázky – kdo jsou skutečně chudí a co jsou skutečné možnosti křesťana? Doplnění k otázce Proč Deset Božích přikázání platí stále?                                                                                                                                                                                    
V úvodu našich stránek je někde níže napsáno, že celé evangelium lze shrnout do jediné věty: 

„Žít podle Desatera Božích přikázání, podporovat a pomáhat skutečným chudým dle svých skutečných možností a šířit evangelium, alespoň ve svém okolí.“                                                                                                                                                                  
Jak už je na první stránce zdůvodněno, to že tzv. nejsme pod Zákonem, neznamená, že ho nemáme dodržovat, naopak Zákon je závazný navěky, je to Boží vesmírná ústava, to, že se píše, že nejsme pod Zákonem, ale pod milostí, znamená, že nás Zákon už neodsuzuje k smrti, protože jsme dostali milost skrze Ježíše Krista, kterou když přijmeme, oblékáme duchovní roucho jeho spravedlnosti, Bůh nám odpustí všechna provinění vůči Němu přestoupením Jeho zákonů a bude se na nás dívat jako bychom nikdy Jeho zákon nepřestoupili! Dokud ale nebyla tato možnost, v předkristovských dobách, každého člověka Zákon odsoudil k smrti, protože jeho dodržování, třeba i celé desítky let, nikoho samo o sobě nemohlo spasit, jelikož ho každý někdy přestoupil! 
Což je na zemi člověk, který by nikdy, aspoň v dětství nezalhal nebo něco někomu nevzal, byť i třeba jen svému sourozenci nebo rodičům? Neutrhl si ovoce bez povolení u sousedů na zahradě? Člověk, který by se v mládí tak z něčeho radoval a tak mu na něčem záleželo, že by přitom zapomněl na Boha? Atd. Protože i pečlivé dodržování zákona nenastalo u nikoho v bodě nula, ale až v jistém bodě na životní dráze. Příliš nízký věk, kdy malé dítě není ještě schopné si uvědomit, co je hřích a co není a odpovídat za své jednání, se ovšem nepočítá, to Bůh za hřích nepočítá, ale v určitém věku dětí, ne u všech stejně, záleží na duševní vyzrálosti, toto vědomí už nastává a s tím nastupuje i odpovědnost za své činy před Bohem. Bod nula v životě je čas v životě, kdy Bůh začal brát člověka k zodpovědnosti za jeho činy a Zákon je tím věčným měřítkem. Dalším bodem – zastávkou v životě, který ovšem má už málo lidí, je znovuzrození, protože křesťanem se člověk nerodí, křesťanem se člověk stává.  
Nebo existuje člověk, který by – byť by byl i hodně empatický – nevyužil někdy příležitosti někomu pomoci, když mohl? To se určitě stalo každému. Neboť před Bohem není každý jenom vinen za to, co udělal špatně proti Jeho zákonu, ale i za to, co dobrého udělat mohl, ale neudělal to! Kristus Zákon nezrušil, jen ho potvrdil, že bude platit, dokud nepomine nebe a Země, tedy navěky, a jen ho shrnul do dvou zobecněných, to není nic nového: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!‘ Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není."  Marek 12, 30-31
První část shrnuje první čtyři přikázání o vztahu k Bohu, druhá část je shrnutí zbývajících šesti o vztahu k lidem.
To, že Desatero Božích přikázání – tento věčný Boží zákon není zrušen, muselo by být jasné už i malému dítěti, kdyby o něm vědělo, protože každá, byť jen trochu slušná matka dítě učí, že se krást nesmí, že nesmí třeba v obchodě vzít si, co chce, bez placení, že nelze vzít v regálu třeba si lízátko a strčit ho ještě před pokladnou do kapsy a nezaplatit ho.
A mimochodem, první přikázání porušil alespoň v mládí každý, i ten nejzbožnější člověk, samozřejmě kromě Ježíše Krista, který byl ale Božím Synem, stejné podstaty s Otcem.
U dalších přikázání, jako zákazu krádeže nebo vraždy je to jasné každému, protože to zakazují i světské zákony, jinak by nastala ve společnosti naprostá anarchie a čiré bezpráví, které by rychle vedlo ke zkáze lidstva.  Proč to tedy není mnoha lidem jasné i v případě dodržování soboty jako svátečního dne?
Bible jasně deklaruje, že vždy v sobotu, tedy v Boží den, se všechno tvorstvo dostaví před svého Stvořitele. A tedy to je samo o sobě ještě navíc kromě Ježíšových slov a Božího Desatera o sobě 100% důkazem, že je sobota jako sedmý den odpočinku  věčná, navždy platná, neboť věčně žijící spasení lidé budou dodržovat jako den sváteční po celou věčnost sobotu.

Vědomé přestupování Božího Desatera je hříchem a tom i v případě nezájmu o něho! I ve světském právu platí, že "neznalost zákona neomlouvá jeho přestoupení!" Samozřejmě že Bůh je spravedlivý a v temném středověku, kdy Boží slovo bylo církví před lidmi skryto, byl zákaz vastnit Bibli neduchovními osobami a navíc byla jen v latině, lidé nemohli dodržovat Desatero celé a přesně podle Boží vůle, protože ho neznali v jeho pravé podobě, dodržovali jen ta přikázání, které jim kněží to řekli a jak jim je řekli. Drtivá většina lidí až na část šlechty a duchovenstvo, byla stejně negramnotná, neuměli ani číst ani psát, natož ovládat cizí jazyk - latinu, v němž jedině byla Bible přepisována. Církev pod trestem smrti skryla Boží knihu, aby masy lidí ze všech národů ve většině zemí světa, kde měla moc, nepoznaly pravou Boží vůli a to, jak dalece se odchýlila od skutečného evangelia. Ale třeba u nás od doby císařovny Marie Terezie, která zavedla povinnou školní docházku, negramotost vymizela a zanedlouho poté, po zlomení moci do té doby všemocné katolické církve Napoleonem Bonapartem, nastalo veliké duchovní probuzení a byly nově vznikajícími biblickými společnostmi Bible tištěny ve velkých nákladech v národních jazycích a dostupné všem. V některých zemích se silným sklonem k protestantismu to bylo už dříve. V Německu za reformace byla Bible Lutherem přeložena do němčiny a rozšížřila se jako plamen po celé zemi. I u nás byla vydána Bible kralická několik století předtím, ale její výtisky církev masově lidem zabavovala a pálila a tak jich se zachovalo jen velmi málo a Boží pravdu se na několik století právě až do časů císaře Josefa, syna Marie Terezie, podařilo římské církvi skrýt. Ale cca od přelomu 18. a 19. století byla Bible dostupná již všude po celé Evropě i v Americe v národních jazycích. Bůh oceňuje poslušnost a když lidé neměli ve středověku žádnou možnost zjistit pravdu a dodržovali zkreslené Desatero, tak to vezme v úvahu, že měli upřímnou vůli Desatero plnit a Bohu se líbit svou poslušností,a za to, že nedodržovali to, co jim bylo skryto, nemohli, například nevěděli, že jako sváteční den je Bphem ustanovená sobota a msto ní světili jako sváteční den neděli nebo se modlili k tzv. svatým před jejich obrazy a soškami, mylně myslivše, že tak dodržují Boží vůli, protože přikázání o modlách církev zrušila a nehlásala, a tak činili, jak jim to řekli kněží, domnívavše se, že plní vůli Boha, protože ti o sobě tvrdili, že jsou zástupci Krista a papež dokonce tvrdil, že je zástupcem samotného Boha a že je neomylný.
Ale to jsme se už dostali k podrobnostem k Desateru Božích přikázání, a to je dostatečně podrobně vysvětleno v křesťanském seriálu na našich stránkách. Zde rozebíráme tu jedinou větu – shrnutí křesťanství. A tak zbývá jen dovysvětlit, co je to „podle skutečných možností“ a kdo jsou ti „skutečně chudí“.
Skutečné možnosti – to jsou možnosti dle obdarování hřivnami od Boha. Není to o tom, že někdo může pracovat, ale nepracuje, a tak nic nemá, a pak řekne, „jsem chudý, nic nemám, nemohu nic nikomu dávat“. Nebo pracuje, i třeba hodně vydělá, ale má drahého koníčka, třeba létání, a tak mu nic nezbývá. Nebo si postavil osmipokojovou patrovou vilu a tak má vysokou hypotéku, a řekne, nic mi nezbývá, mám velké splátky, nemohu nikomu nic dávat. 
Když je někdo lenoch, marnotratník nebo hochštapler, není chudý, i kdyby neměl co jíst! To jsou lidé, kteří mrhají Božími dary nebo zpronevěřují Bohem umožněné výdělky a sobecky je spotřebovávají jen pro sebe ve svém sobectví, chtivosti a velikášství. To ovšem neznamená, že bohatý člověk, který vydělává mnoho peněz, si nemůže dopřát lepší a dražší věci, ale musí to být úměrné, podle Bible bychom minimálně desetinu příjmu měli dát na chudé, ať už na jejich potřeby nebo na šíření evangelia. Ne že někdo žije nad poměry a pak nemá volné peníze pro potřebné nebo na potřeby spjaté s šířením evangelia. Ale pozor, i bohatý člověk, který podporuje chudé, jestli je už tak bohatý, že má obrovské prostředky a tzv. „neví už co roupama dělat“, jak říká známé přísloví, tak i to je hřích, zbytečně marnit finanční prostředky, takový člověk by mohl dávat více peněz a tím odstranit spoustu bídy a zatím zpronevěřuje peníze, které mu Bůh svými dary a svou milostí umožnil vydělat, například má několik vil, deset aut a další věci, které nejsou prostředkem k výdělku a jen jsou v nich umrtveny nebo dokonce spotřebovávají další nemalé peníze. Nebo například nocuje v nejdražších hotelích, kde jedna noc stojí tolik, kolik je třeba roční plat dělníka, cestuje stále po světě a život tráví každý rok více na luxusních dovolených než doma, koupí si třeba psa s rodokmenem za padesát tisíc nebo i více nebo takový miliardář koupí dceři svatební šaty poseté diamanty za třeba půl miliardy atd.,atd. To všechno a spoustu dalších věcí je nehorázné plýtvání, které není ničím ospravedlnitelné, protože za zbytečně vyhozené peníze by denně bylo zachráněno spoustu lidských životů, před Bohem je to hodnoceno jako zpronevěra Jeho peněz, protože všechno má člověk od Boha, a jejímž důsledkem je smrt mnoha Božích dětí (za Boží děti jsou považováni všichni lidé). Například za pouhých 220 Kč měsíčně, věnovaných po nějaké dítě v Bangladéši, to dítě dostane každý den po celý měsíc kvalitní výživný oběd a neonemocní z podvýřivy nebo nezemře hladem! Uvažte, že denně umírá hladem na světě několik desítek tisíc dětí a co starých bezmocných, zmrzačených lidí leží po ulicích velkoměst v zemích, kde není žádná pomoc státu! Co je slumů a v nich dětí, kterým se hroutí zdraví v důsledku podvýživy ještě dříve, než vůbec vyrostou, a jsou zmrzačené nebo v důsledku bídy a dřiny v továrnách již od raného dětství již v dětském věku umírají. Nemohou se vzdělávat a tak jsou ne Bohem, ale v důsledku lhostejnosti bohatších lidí ve vyspělých zemích i v důsledku přehlížení jejich problémů ze strany mocných předurčeny k tomu nejhoršímu osudu.
Na druhé straně, jestli si nějaký miliardář koupí něco třeba superdrahého, třeba mimořádně drahé luxusní auto, co mu ale dále pomáhá v podnikání, a přinese další peníze, z nichž zase může darovat další a pomáhat tak dalším chudým, tak proč ne, to je v pořádku, svět obchodu je šosácký, a když takový miliardář si koupí třeba auto za sto miliónů a pak v důsledku úcty vlivných před majestátem bohatství, jak to v těchto superbohatých horních kruzích bývá, obdrží veliké zakázky, které mu přinesou mnohonásobně více, než co vložil do drahého předmětu, který mu dělá reklamu, vydělá tak třeba stamilióny nebo i několik miliard, tak to je v pořádku, jako to udělal třeba jeden z nejbohatších Čechů, který je současně kazatelem Božího slova a věnuje velké dary na pomoc těm nejchudším – dětem, lidem ze slumů a vesničanům bez prostředků a bez půdy v Bangladéši, nejchudší zemi světa, kde je skutečná bída. Kdo o tom pochybuje, ať se zamyslí, zda by třeba nějaký vlivný magnát nebo městská rada svěřil výstavbu továrního areálu, obchodního centra, obrovského sportovního areálu nebo celé městské čtvrti nebo realizaci jakéhokoliv velkého projektu někomu, kdo by jezdil ve staré škodovce nebo na kole? Kdo by vystupoval jako chudák? Jistěže ne!
Takže skutečné možnosti dávání každého křesťana jsou ty, při nichž skutečně využíváme co nejvíce Boží dary a přitom také dáváme, co nejvíce co můžeme. 
Jeden západní kazatel brilantně to vyjádřil v jednom kázání, které slyšely stovky lidí. Řekl: „Dám Vám tři křesťanské rady:  Prvá je:  „Snažte se vydělávat co nejvíce“!  Druhá je: „Snažte se šetřit co nejvíce!“. Načež, než se dostal ke třetí radě, se přihlásil jeden posluchač, byl to velmi bohatý muž, který vzápětí řekl : „No pane kazateli, tak rozumně kázat jsem nikoho ještě neslyšel, vy kážete zcela jinak než ostatní! Takové křesťanství se mi líbí!“ Kazatel se na něho podíval, a řekl: „Vy jste ale ještě neslyšel mou třetí radu. Ted se obrátil ke všem a pokračoval: Moje třetí rada je: „Rozdávejte co nejvíce!“ Načež vykřikl ten bohatý muž: „Teď jste to, pane kazateli, celé zkazil!““ 

A kdo jsou skuteční chudí? Podrobně je to rozvedeno v našem seriálu “Věčná pravda“ na těchto našich webových stránkách. Ale zde stačí stručně napsat, kdo to není, ti chudí. 

Nejsou to lenoši, parazité, kteří by pracovat mohli a nechtějí, práci se vyhýbají a ještě mnozí tyjí z práce druhých. Také to nejsou lidé, kteří sice pracují a tedy nějaký svůj příjem ze zaměstnání mají, ale neumí s ním hospodařit, to ovšem ve skutečnosti znamená, že nechtějí, neodkládají si pravidelně peníze z platu pro strýčka příhodu, žijí nad své poměry, neumějí být skromní, chtějí mít pomalu všechno, co vidí. A tak každý měsíc všechno rozfofrují, a když přijde mimořádné vydání nebo nějaký životní otřes, přijdou o práci nebo mají úraz nebo postihne jich vážná nemoc a podobně, tak se finančně zcela zhroutí. Věčně nic nemají, žijí od měsíce k měsíci a naříkají, že jsou chudí. Dále to nejsou lidé, kteří sice mají malé platy, ale opět nedokáží nebo spíše nechtějí si uspořádat život tak, aby vyšli s tím, co mají. Bible říká, že kdo má mnoho, má dávat mnoho, kdo má málo, má dávat i z mála, neboť radostného dárce miluje Bůh. Kdo má kde bydlet, má zařízený byt nebo domek velikostně úměrný počtu lidí v rodině, jídlo a oděv a na provoz počítače a potřebných knih ke vzdělávání, má všechno, co potřebuje, k tomu – žije –li ve městě – ještě trochu peněz na dovolenou v přírodě, a je to. 1. Timoteovi 6, 7-9 „Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést. Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím. Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby.“
 Ale i bohatý člověk může spát jen v jedné posteli, nosit na těle jen jeden oděv a sníst – je-li rozumný – jen jeden oběd. 
A samozřejmě nejsou už vůbec chudí ti, kteří podvádějí a okrádají své bližní nejen svým parazitismem, ale svými podvody, neboť co jiného než podvod, tedy morální zločin, je půjčovat si peníze na něco, co není životně důležité, když nemají čím pak splácet? Lidé si půjčují na drahé dary na vánoce, na drahé dovolené, místo aby šli pod stan, a měli dovolenou téměř zdarma, když nemají peníze, dále na stále nové přístroje, nová auta a na plno dalších zbytečností. A pak nemohou ty půjčky splácet, nemají na ty své velkopanské choutky odpovídající příjmy. Tak se dostanou do exekucí a naříkají, že jsou chudí!  A pak v insolvenčním řízení se jim většina dluhu odpustí a tím se legálně krádež posvětí. Tak na to doplatí poctiví lidé, kteří takovým lotrům půjčili peníze nebo obchodníci, od kterých si ti příživníci objednali zboží  a po dodání nezaplatili. Poctiví lidé a firmy, to jsou ti okradení a vinou těch podvodníků třeba i zkrachují, když se u jedné firmy takových lumpů sejde více. A jak Vám potvrdí exekutoři, cca polovina z nich má již druhou exekuci, někteří i třetí. Jsou to ve skutečnosti chabými světskými zákony nepostižitelní zločinci, kteří se tak živí okrádáním poctivých lidí a společností., protože jim to pochybné a nespravedlivé zákony umožňují. Jaký je morální rozdíl mezi zlodějem, který se vloupá do bytu a ukradne hotovost nebo drahý přístroj od zloděje, který si půjčí u někoho peníze, které pak nesplácí nebo který si objedná na splátky cizí zboží, které pak nezaplatí a neoprávněně ho užívá?! Žádný! Teda mezi nimi žádný, oba jsou zloději, ale jeden rozdíl tu přece je, v důsledcích jejich jednání: toho prvního, když ho usvědčí, odsoudí a na nějakou dobu zavřou do vězení podle výše škody, ale toho druhého nemusí hledat, ten se přihlásí, aby mu stát legálně odpustil vracení cizích peněz tomu poškozenému člověku. Není považován světským právem za zloděje. Ten není potrestán, není nazván zlodějem a jeho vylákání peněz, které nesplatil, tedy si je neoprávněně přisvojil, není odsouzeno ani soudem ani morálně, tedy krádež je zlegalizována, věřitel peněz nebo právoplatný původní majitel vylákaného zboží dostane ze svých peněz nebo z ceny zboží zpátky jen zlomek a tak vlastně byl okraden a přispíval na luxusní život cizího lenošného parazitického lotra na svůj úkor, na úkor své rodiny a na úkor skutečných chudých! Na úkor všech slušných lidí. 
Chudý není člověk, který nic nemá, protože například všechno propije, nebo žena, která chodí po restauracích místo aby si sama doma levně jen za zlomek ceny uvařila sama. Žena, která utrácí za módu třeba půl svého platu nebo kupuje drahou kosmetiku a pak ji nezbydou peníze na nájem. Každý, kdo žije velikášsky nad své poměry. Kdo má příjem z nějakého zaměstnání, není chudý, navíc ve vyspělých zemích nikdo hladem neumírá, protože jsou sociální dávky, zato v méně vyspělých zemích žádné neexistují, tam se skutečně umírá hlady, staří lidé nemají starobní důchody, nemocní a mrzáci nemají invalidní důchody, děti nemohou chodit do školy, nemají na knihy nebo na uniformu, poctiví nezaměstnaní nemají sociální dávky. Samozřejmě i u nás jsou výjimečně chudí lidé, kteří za svou chudobu nemohou, pracovali, ale mají malý důchod, který nestačí ani na základní životní potřeby,  ten se moc nemění, ale životní náklady prudce stoupají, nemohou si sami už pomoci z bídy, třeba stařenka, která celý život pracovala, a protože měla zaměstnání s nízkým platem, tak má malý důchod, ten se jí valorizuje jen o pár korun, protože těm, co mají málo, dává se u nás málo, místo naopak, a nájem stále stoupá, a jí už nezbývá ani na jídlo, celý její důchod padne na nájem garsonky nebo jednopokojového bytu. Ale pokud si třeba drží velký byt a nic jí nezbývá, tak to už za to může, ale pokud nemá ani stěhování, tak pak potřebuje také finanční pomoc na to stěhování a také fyzickou pomoc při stěhování. A jak by měla malý byt, tak pak jí by už třeba zbylo na jídlo, když má větší důchod. Neboť držet si ve stáří i z většího důchodu větší byt, s vícero pokoji než jeden, je hloupost a marnotratnost, copak může člověk současně pobývat ve dvou nebo třech pokojích? Starý člověk si už nemůže přivydělat, nemá na to síly brzo ráno vstávat, jezdit do práce a pracovat v nějakém zaměstnání a nikdo by žádnou sotva jdoucí stařenku nebo klopýtajícího stařečka nevzal ani do vrátnice, protože výkon takových lidí pro slabost stáří je už jenom minimální, pokud vůbec nějaký. Kdežto mladší lidé mohou si ještě přivydělat a tzv. samoživitelkám s dětmi, těm vydatně pomáhá sociální úřad, například platí celý nájem bytu, dětem školní potřeny, výlety, tábory atd. Dostávají přídavky a další příspěvky, a to ještě z nich velká část podvádí stát, tedy celou společnost, tedy každého jednotlivého pracujícího člověka, když se vydávají za samoživitelky, kterými ve skutečnosti nejsou, mají druhy, ale to by se započítal jeho příjem, kdyby ho přiznaly, a dostaly by mnohem méně dávek a nižší nebo žádné přídavky. A tak si zahrají na státních úřadech na opuštěné chudinky a „státe, všechno nám zaplať!“ Samoživitelky, ty skutečné, až na vzácné výjimky také nejsou chudé, stát jim cpe peníze, kde může, kvůli jejich dětem; samozřejmě mohou se výjimečně vyskytnout nějaké případy skutečně chudých žen s dětmi, třeba žena náhle těžce onemocní, a ztratí zaměstnání a nemá nikoho, ani druha, ani rodiče, šetřila si, ale za pár měsíců se finančně vyčerpá, vážná nemoc stále trvá o ona nemá další finanční zázemí, měla malý plat, k tomu vyšší nájem, a nemá nikoho blízkého, kdo by jí pomohl, je třeba z domova. Ale jak každý uzná, taková souhra mnoha nepříznivých okolností, která vede ke skutečné chudobě, je skutečně v bohatých evropských zemích vzácná!

Proč je tak důležité dívat se na to, komu dáváme? Jednak, chce-li se kdo Bohu líbit, dává nuznému.                                                         Ježíš řekl: „Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné a bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty.
Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé.
Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“                  Lukáš 14, 12-14

A tak dávat bohatým místo chudým, je zcela bezúčelné, jednak to bohatí nepotřebují a chudí dále trpí. Jaký má smysl nosit vodu do moře? Ale pozor! Budete-li dávat jen domněle chudým, budete mít, pokud to budete vědět, podíl na jejich hříších, tedy bude-li lenoch dostávat peníze, nebude nikdy nouzí donucen pracovat. Alkoholik si koupí další láhev kořalky a tak by se dalo pokračovat! A skutečně potřební na to doplatí! Křesťanský filozof Erich Kästner řekl: "Na každém zlu mají podíl nejen ti, co ho dělají, ale i ti, co mu nebrání!" A tak musí být každému jasné, že ještě větší podíl na zlu mají ti, co zlé činy podporují!

Skutečný případ – případ tří prodavaček.  V jednom obchodě pracovaly tři prodavačky celá léta za stejné minimální platy, dokud ještě byla velká nezaměstnanost, než teprve před několika lety postupně došlo k velkému nedostatku pracovních sil, a zaměstnavatelé museli pracujícím přidat.
První prodavačka, paní Monika, není křesťanka, je ateistka, která žije celý život kousek od města na vesnici v moderní novostavbě ve vlastním bytě v dvoubytové rodinné vile u svých zámožných rodičů, ti měli velké platy, a ji jedinou dceru, a tak jim neplatila žádné náklady, bydlela i jedla zdarma a svůj plat používala jen na své osobní potřeby, na koupi módního oblečení, služby kadeřnice a kosmetičky, na drahé dovolené, nikdo by na ní nepoznal, kdo by to nevěděl, že má jen malý plat prodavačky, vždy byla draze vyfintěná, drahé značky, kouřila drahé cigarety i na ulici a chlubila se všem v okolí každoročními dvěma drahými zájezdy na exotické ostrovy. Ani se nevdala a vedla a vede takový způsob života nejen v mládí, ale i s postupujícím věkem, nyní již jako pokročilá čtyřicátnice. Nikdy nebude chudá, ani když rodiče jednou zemřou, protože bude dědit po nich všechno, vilu i tučné konto, stejně tak po dalších příbuzných, bezdětných tetách.
Druhá prodavačka, paní Marie, byla formální křesťanka, pokřtěná katolička, věřící, že Bůh existuje, žila také v domku, ve starším domku ve městě jen s maminkou, ta měla malý důchod. Náklady - poplatky byly větší než vesnici a žily tak, že daly oba příjmy – její malý plat a ten maminčin malý důchod - dohromady a žily skromně, tak tak finančně vycházely, ale v bídě nežily. Žily spolu šťastně, skromně v lásce a spokojenosti, ta mladá žena, která byla velmi slušná, pracovitá i jako mladá i ještě ve středním věku krásná, neměla štěstí na slušného charakterního muže. Nějakého lumpa, s kterým by mamince i sobě učinila ze života peklo, s kterým by se musela za pár let rozvést, samozřejmě do maminčina domu dovést nechtěla. A tak žily spolu, teprve nedávno, když již dosáhla téměř důchodového věku, jí maminka zemřela. Její malý důchod ze špatně placeného zaměstnání prodavačky, i když celý život bez přestávky pracovala, jí nestačí na pokrytí nejnutnějších nákladů na život, jídlo, topení a náklady –nutné opravy a poplatky spojené s domem. Dokud ještě mohla chodit na brigády, ještě to jakž tak utáhla, ala pak se již ocitla v bídě. Ale ani ona není 100% chudá. Má velký cenný patrový rodinný dům v menším městě, který si postavili v sedmdesátých letech její rodiče, je v perfektním stavu, v žádaném středu města a mohla by buď jeho část pronajmout nějaké firmě a tím si přilepšit nebo ho prodat a koupit si někde něco menšího nebo malý komfortní byt, když by už nemohla pracovat ani na zahrádce a starat se o dům, což už sotva, jen s obrovskými obtížemi, zvládá. A ještě by jí zbylo dost peněz na přilepšování si k malému důchodu až do smrti i na pomoc chudým. Pronajímání se ale bojí, že ztratí svůj klid a prodej také odmítá. Její problém je, že má jediného příbuzného žijícího daleko od ní, ve velkoměstě na opačném konci republiky, který, ačkoliv je bohatý, má velkou výnosnou firmu, tak jí finančně vůbec nepomáhá, ale jednou za rok ji v létě navštíví, aby se neztratil osobní kontakt, protože ona na něm visí a odkázala mu v závěti svůj dům. Ze synovce si udělala "zlaté tele"  místo aby svůj majetek použila na své nutné potřeby. Chamtivý synovec ví, že její dům má velkou cenu a stále v ceně stoupá, už teď má cenu minimálně 6 miliónů, a tak jí špatně radí, aby dům neprodávala. Navíc ona už nestačí se svým ochabujícím zdravím na obsluhu topení, úklid velkého domu ani na péči o velkou zahradu. Mohla by mít krásný byt v nedalekých nádherných lázních a žít na stáří bez dřiny, v teple v malém útulném světlém moderním komfortním bytě a bez velkých starostí, za co si koupí jídlo. A tak se ocitá v začarovaném kruhu a tře bídu s nouzí. Čím to je, že lidé raději přejí nezvedeným nebo bohatým příbuzným pro nějakou pomyslnou „stejnou krev“ než třeba charakterním cizím lidem, nebo hladovějícím dětem v Africe či jinde nebo v některých případech i dokonce sami sobě? Protože se neřídí Božími radami ani příkladem. Bůh není přijímač osob, nedívá se na to, kdo čím je nebo co má, ale jaký je! Formální křesťanství, že Boha sice někdo nepopírá, ale jinak se blíže v poznání Jeho vůle nevzdělává, nečte pravidelně Bibli, neřídí se danými vzory jednání, je jenom prázdnou formou bez obsahu. Takoví lidé sledují jen světské cíle a napodobují nešvary ateisticky smýšlejících lidí.
Třetí prodavačka, paní Martina, byla na tom skutečně nejhůře, ona i její manžel byli z dětského domova, jinak nikoho žádný z nich neměl, žádné rodiče ani jiné příbuzné ani majetek po nich. V 18 letech je oba vyhnal stát bez ničeho na ulici, a oni neměli vůbec nic, každý z nich si odnesl z dětského domova, kde oba vyrostli, jednu igelitku s oblečením. I když měli časem dítě, stát jim pomáhal velmi málo. A tak ten muž měl dokonce tři zaměstnání, a dokonce spal jen 4 hodiny denně po několik prvních let po narození dítěte, aby všechno potřebné finančně zvládli, neboť na všechno si museli půjčit, nikdo jim nedaroval ani ň, ona pracovala normální pracovní dobu v obchodě, on měl denní zaměstnání na 8 hodin, někde ve firmě jako instalatér a opravář drobných závad, a v druhém zaměstnání jako noční topič, nikdo se o ně nezajímal, jen jeden nebo dva cizí lidé je upozorňovali, že si může zničit zdraví, a co pak, kdyby zůstala sama s dítětem, co by pak dělala, když nikoho a nic nemá a musí i s malým dítětem chodit do práce? To bylo v jeslích převážně celý den, pak ve školce. Třetí zaměstnání měl ten muž na celé víkendy, to tvrdě zedničil, takže ani potom si neodpočinul. To byli skutečně potřební, protože si museli půjčit na všechno, byli zcela bez zázemí a protože celý její příjem spolkl nájem, tak o to více musel on pracovat. Platy měli malé, stát jim nedal žádné vzdělání, měli základku a jen vyučení v málo placených oborech, ona jako prodavačka, on jako instalatér. Děti vychovávali ke skromnosti, šetrnosti, poslušnosti a pracovitosti. Po cca osmi letech takového života se odstěhovali z města na vesnici do jiného kraje, do blízkosti velkoměsta, kde si koupili zchátralý malý domek, který prý postupně opravili ze svých skromných, tak trpce za cenu velkých obětí ušetřených prostředků. Bez vlastní viny vyrostli ve zcela v ateistickém Bohu nepřátelském prostředí dětských domovů, ale při jejich ušlechtilých a poctivých povahách, utvrzených utrpením je docela možné, že se stali později křesťany. O jejich dalších osudech mi není nic známo.

3 stejné platy, 3 různé ekonomická postavení - první žijící v luxusu, druhá žijící skromně, třetí žijící léta v bídě, ale díky Boží milosti a jejich neuvěřitelné píli se jejich situace zlepšovala, od bídy až po skromné živobytí.

6. Proč Bible říká, že člověk, který přestoupí Zákon v jediném přikázání, ho přestupuje ve všech?

"Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem." List jakubův 2,10

Za prvé si uvědomme, že je to citát z Nového Zákona, kde se hovoří o přestoupení Zákona, další z mnoha důkazů o tom, že Zákon neboli svaté Boží Desatero je stále platné. A dále -  důsledek přestoupení kteréhokoliv z těch deseti zákonů je stále stejný a s věčnou platností, ať ho přestoupil v jednom nebo ve všech, jednou nebo mnohokrát, a tím důsledkem, tedy trestem, je druhá, věčná smrt. 

I z vědeckého hlediska, tedy podle matematicko-logických zákonů platí, že opakem věty „Dodržuje všech Deset Božích přikázání“ není věta „Nedodržuje všech Deset Božích přikázání“, ale věta „Alespoň jedno z Deseti Božích přikázání nedodržuje“. Tedy skutečně, kdo poruší jedno z nich, porušuje jakoby všechny!

Což když se přetrhne článek řetězového mostu nad propastí, nepřetrhne se tím celý most a nespadne člověk po něm přecházející do propasti pod ním?

Hlavní trest, věčná neboli druhá smrt neboli věčná neexistence, je za přestoupení Božího Zákona vždy stejný. A jen to mezistadium - pobyt v ohnivém jezeře, kde bude hříšník, jenž odmítl spasení, mučen, se liší svou délkou podle míry způsobeného utrpení a vykonaného zla tu v pozemském těle na zemi. Kdo odmítl učinit pokání a přijmout Krista, odmítl tím i jeho oběť - zástupnou smrt a Boží nabídku milosti skrze Jeho Syna a tím jasně vyjadřuje, že chce dobrovolně pokračovat ve své rebelii vůči Bohu a dobru. O takových lidech platí, že "lidí se nestydí a Boha nebojí." Takový zatvrzelý hříšník, mnohokrát odmítající spasení je vlastně buď nesmírně hloupý člověk nebo nesmírně zvrhlý člověk..Protože chce bojovat prot Bohu, staví se dobrovolně na stranu Satana a také s ním půjde do hořícího jezera a potom, po odlykání trestu, navždy zemře.

Zjevení Janovo 14, 10   .........bude pít víno Božího rozhorlení, které Bůh nalévá neředěné do číše svého hněvu; a bude mučen ohněm a sírou před svatými anděly a před Beránkem.

Druhá smrt

Matouš 10, 28 "A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle."

Druhá smrt není jen jako první smrt těla, ale je smrtí nejen těla, ale i duše, tedy definitivní konec osobnosti svévolníka, který se celý svůj pozemský život zatvrzele stavěl proti Bohu.

Zjevení Janovo 2, 11  Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo zvítězí, tomu druhá smrt neublíží.“
Zjevení Janovo 20, 14  Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero.
Zjevení Janovo 20, 6   To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let.
Zjevení Janovo 21, 8   Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt.“

  8. Co je pravý smysl života a skutečný životní úspěch?

ODPRADÁVNA SI, JAK OBYČEJNÍ LIDÉ, ALE I TI NEJVZDĚLANĚJŠÍ, RŮZNÍ FILOZOFOVÉ I CELÉ SPOLEČNOSTI, KLADLY TUTO OTÁZKU: CO JE SMYSLEM ŽIVOTA? PO CELÉ TISÍCE LET AŽ DO DNEŠNÍCH DOB.
Přesto jen málokomu se povede najít na ni pravdivou odpověď a současně ji umět pochopit a dokázat ji realizovat!
Kdo to ale dokáže, objeví tajemství celého života. Odměnou mu bude životní úspěch a vyrovnanost, ten pravý, nepomíjející, věčný, dávající radost už zde na zemi! Jedinou správnou odpověď na tuto otázku dává Bible, kniha, která vyjadřuje Boží myšlenkyBoží moudrost a Boží vůli, Boží proroctví, jediná kniha, která dokáže správně odpovědět na otázky po smyslu lidského života. Jan 5, 24 "Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života."
Jedině křesťanství může odpovědět na všechny otázky kolem lidského bytí. Na otázky Odkud? Jak? Proč? a Kam? V ní promlouvá sám Bůh, ať už přímo nebo skrze proroky nebo skrze svého Syna.
Ateisté stejně jako falešná polyteistická nebo přírodní náboženství s pouze lidmi stvořenými bohy, na tuto otázku nedokáží správně odpovědět vůbec. Ani nemohou. Buď jim nabídnou nějaké falešné záhrobí nebo znovuzrození nebo vůbec nic. Ateismus, který je ve skutečnosti se svou vymyšlenou doktrínou, evoluční teorií, vznikem a vývojem života z ničeho, živé z mrtvého, také druhem náboženství, je z nich nejhorší, ten nemůže kvůli vyloučení veškerého duchovna a pasování života jen na pouhý projev hmoty, nabídnout lidem vůbec nic, jen zánik! Podle tohoto ďábelského náboženství se lidé rodí náhodou, v souladu s přírodními zákony, a jejich život řídí dílem jejich úsilí ovlivněné jejich schopnostmi a výchovou, dílem vnější na nich nezávislé okolnosti podle doby a místa, v nichž žijí a rovněž velkou měrou se na jejich životě podílí pouhá náhoda. A tak jejich život, ať už více či méně úspěšný podle náhledu světa, jednoho dne, u někoho už v mládí, u mnohých v jejich středním věku a u dalších a to už jistě, ve stáří začne být plný problémů a potíží. Každý člověk časem ztrácí své blízké, pokud nějaké má, zejména rodiče, někdy i manželku, mamžela a bohužel někdy i své děti, ale ateista  nemá na rozdíl od křesťanů žádnou naději, že se s nimi opět shledá, bojuje sám bez Boha s nepříznivými okolnostmi života, třeba o finanční existenci nebo je obětí nehody nebo zločinu, ztrácí mnohdy zdraví, ať už v důsledku vnějších okolností nebo z důvodu vlastní hlouposti, s nemocí někdy nastoupí i bída. A i kdyby byl ateista nevímjak zaopatřen, i kdyby patřil mezi ty výjimečně na celý život bohatě penězi i majetkem zaopatřené lidi a peníze mu svou mocí  uhlazovaly životní cestu, tak to nic nemění na tom, že dříve nebo později, dožije-li se ho kdo – nastupuje slabost s problémy spojené se stářím, bez toho, že by měl pomoc Boží i naději a na konci tmavého tunelu jeho posledního životního úseku zářilo světlo. Proto Bible varuje – Pamatuj na svého Tvůrce ve dnech svého mládí, dříve než nastanou zlé časy a léta, o nichž řekneš: “Nelíbí se mi.“ Kazatel 12, 1
Kazatel 11, 8  "I když se člověk dožije mnoha let, ať se z nich raduje ze všech, ale na dny temnoty ať pamatuje, že jich bude mnoho. Cokoli přijde, je pomíjivost."
Ateisté Boha neznají a tak pro ně skutečně jejich život končí jejich pozemskou smrtí a již nemají žádnou naději, v okamžiku smrti je rozhodnuto, stáli na té nesprávné straně, na straně rebelující proti Bohu a věčný život ve věčném mládí, radosti, nepředstavitelné kráse je pro ně navždy ztracen. Oni skutečně mají jen ten pozemský život a pak jich čeká Boží soud bez milosti, trest v ohnivém jezeře a po něm věčná smrt. Ale protože Bůh při zrození každému vkládá do srdce touhu po něčem víc, po věčnosti, tak oni, protože ji odmítají, trpí pocitem marnosti, zbytečnosti a zmaru. A pokud se jejich život vyvinul tak, že v určitém časovém bodě přináší víc starostí než radostí, zmocní se většiny z nich deprese. Kdyby tomu tak nebylo, tak – dle statistiky – by například třetina lidí v Česku netrpěla depresemi. Nikdo z těchto lidí, kdo nehledá pomoc u Boha, své problémy trvale vyřešit nemůže. A nikdo z nich není uvědomělým křesťanem, a většinou ani věřícím, s výjimkou mnohých mladých, ještě nevyzrálých lidí, kteří nemajíce – byť by byli věřící – ještě ani takové znalosti o Bohu ani zkušenosti s Jeho vedením, že mohou mít problémy s vyrovnaností. Už proto je potřeba studovat Bibli, aby se lidé modlili a své starosti svěřovali Bohu, nebeskému dobrotivému Otci. Pozor nezaměňujte depresi– náhlou změnou stavu mysli  bez vážné příčiny s oprávněným smutkem z nějakého vážného důvodu, třeba když někomu někdo blízký zemře, nebo člověka postihlo neštěstí nebo jiné vážné starosti. Zdravý člověk ví, že se musí po počátečním smutku poměrně rychle smířit s tím, co nelze změnit a neoddávat se bezbřehému, zdraví poškozujícímu, nic neřešícímu smutku a také, že se musí snažit změnit to nepříznivé, co změnit lze. Depresemi ovládaní lidé nemají správný životní smysl, a jsou bez Boha pak jako třtina ve větru, stačí jen běžné starosti nebo velmi často nuda ze stereotypu života, nastupuje vyhořelost a deprese, většinou aniž by se jim něco zvlášť nepříznivého dělo. 
Ateisté i pohané dávají svým životům jako smysl různé světské cíle – od těch horších až k těm dobrým věcem, ale i ty samy o sobě nemohou být smyslem života. Od získávání majetku, vlivu, postavení, určitého zaměstnání, vyžívání se v různých zábavách a koníčcích, včetně sběratelství, cestování a sexu až třeba po péči o přírodu, o rodinu a děti.  I ty dobré jim ale jednou vyhasnou. Některé ty špatné cíle se jim zbortí velmi brzy a oni si pak zoufají. Nestarali se o svůj charakter, neučili se, proč a jak mají žít. A tak když ztratí to své zlaté tele, obvykle blahobyt, tak někteří už nedokáží dál žít.  Nedávno bylo ve zprávách, že jedna mladá zpěvačka, teprve kolem dvaceti let, nedokázala unést izolaci od bohémského života a publika v této kovidové karanténě společnosti a vzala si život, ano ztratila ten svůj smysl, publikum spojené s obdivem, svůj šoubyznysový způsob života. A ten pravý neměla a ani nehledala.
Jediný pravý smysl života spočívá v té jediné větě, do níž Ježíš shrnul Boží Desatero, je: Miluj Boha nade všechno a bližního svého jako sebe samého.
Život je něco jako zkouška pro věčnost, kdo ji složí, získá život věčný s Bohem. Máme milovat Boha (to znamená poslouchat svého Stvořitele  a snažit se  mu líbit), a dělat dobře svým bližním. Pozor ale, nelze vypustit jednu část, nechat si jen tu druhou, ateisté to často zužují, jeden známý básník kdysi řekl: “Hledat lidi, které bychom milovali, je tajemství i úspěch celého života“. Milovat, tedy starat se jen o své blízké, je vlastně rozšířené sobectví, to ateisté mnozí dělají, žijí jen pro své rodiny, pracují a sní o tom, co si jako rodina pořídí, co dobrého sní, co společně prožijí atd. A o Boha, jeho vůli a další lidi se třeba vůbec nezajímají. Žijí si po svém v úzkém kruhu rodinného nebo partnerského sobectví. Ale Ježíš řekl: „Království Boží je mezi Vámi.“ Věřící lidé se mají k sobě chovat tak láskyplně jako by už byli v nebi. A nevěřícím tak dávat dobrý příklad a jim také pomáhat, pokud to není v rozporu s dobrem. Ano, dělat dobře a pomáhat, kde lze je úkol člověka zde na zemi, podle toho Bůh bude rozlišovat dobrého a zlého služebníka, zda tak činil nebo ne.  Jan Ámos Komenský, učitel národů, kdysi řekl: “Komukoliv prospěti můžeš, prospívej rád, možno-li i celému světu.“  Ale ani to samo o sobě by nestačilo, jsou i tzv. hodní ateisté, co se starají o rodinu, pomáhají i jiným lidem i se starají o zvířátka a o přírodu vůbec, dávají peníze na mnohé sbírky pro potřebné atd., ale žijí si po svém. Mají tuto činnost jako smysl života. Ale jinak se o Boha nezajímají a Jeho vůli neuznávají. Nutno je poslouchat Boha a přijmout Jeho milost skrze víru v Jeho syna. A pak Krista následovat, protože i když za skutky bez víry nelze získat spasení, opačně platí, že víra bez skutků je mrtvá. A tedy to následování Krista musí být opravdové, ne z donucení beze změny charakteru („bohužel to, co mám rád, zrovna Bůh zakazuje, a tak si to tedy musím odříci“), ne formální, jen jako docházkové náboženství („do kostela chodím, do sbírek přispívám, to určitě bude stačit“) nebo dokonce jen předstírané před lidmi jako pojistka („kdyby náhodou po té smrti nějaký soud byl“…..)
Ano, to je pravý smysl, úspěch a štěstí života: milovat Boha a své bližní (to není jen rodina, to jsou i cizí potřební lidé, ať už sirotci a chudé děti ve třetích zemích nebo lidé staří, opuštění potřebující pomoc, lidé stižení neštěstím atd., ať na opačném konci světa nebo v zemi, kde žijeme). 
Slyšeli jste někdy o někom, kdo tvrdí, že někoho celým srdcem miluje, ale když dostane od něho dopis, tak ho ani neotevře a nepřečte? Anebo jen tak rychle ledabyle přelétne třeba začátek a konec? Jistěže ne! Když někdo někoho miluje, chce ho více poznat, chce mu dělat radost a těší se velmi na dopis od něj. Věřící se v Bibli na některých místech nazývají Kristovou nevěstou. Která nevěsta se netěší na dopis od svého ženicha? A zvláště na jeho příchod za ní? A který normální muž i tu na zemi, který touží po lásce a nebere si ženu jen z vypočítavosti, by si vzal za manželku ženu, která ho nemiluje? Ani Kristus nevezme sebou – jakmile přijde pro svou církev, svou nevěstu, nikoho, kdo tady na zemi dává přednost něčemu nebo někomu jinému před ním. On sám přece opustil jako Boží Syn všechno, svého Otce, nebe, moc a postavení, které měl u Otce i nadzemské nepomíjivé krásné bezbolestné tělo, aby se stal kvůli nám lidem člověkem v porušeném těle a trpěl za nás a bolestně umřel na kříži. Proto každý, kdo miluje kohokoliv nebo cokoliv jiného více než Boha a Jeho Syna Ježíše Krista, není jich hoden. To říká samo Boží Slovo. A nikoho takového, kdo dává tu na zemi přednost něčemu jinému než Bohu, do nebe Kristus nevezme. 
Když si osvojíte, tzn. přijmete a budete praktikovat tento jediný správný smysl života, nejenže budete řešit své problémy správným způsobem, budete se na ně jednak jinak dívat a jednak Vám je bude Bůh pomáhat zdolávat, ale poznáte ještě další lidi, kteří budou mít stejný cíl v některé Kristu oddané církvi, nebudete na své cestě sám nebo sama. Nebudete se tolik dívat na to, že se s každým uplynulým dnem blížíte více svému konci, ale budete především vidět to, že se s každým uplynulým dnem blížíte ke dni návratu Krista, neboť lidé dnes žijící jsou tzv. poslední generací, jak to dokazují splněná proroctví z Bible. Toto je taková výsada, o jaké se žádné generaci předtím od vzkříšení Krista ani předtím nesnilo! Vlastně by měl každý křesťan ve svém srdci jásat, že to tak je, že už brzo skončí všechno pozemské zlo, a říci o spasení komu může, aby se i další lidé mohli zachránit, dále pilně studovat Boží slovo a vyhlížet Ježíšův návrat!
Proto se nemiňte s tím jediným a pravým smyslem života: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!‘ ‚Miluj svého bližního jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.“ Marek 12, 30-31 
A pak se neminete s věčným životem v neskonalé radosti v přítomnosti samého Boha a Jeho Syna Ježíše Krista. 1. Korintským 2, 9 říká: "Jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.""

13. Může skutečný křesťan, žijící dle Božích požadavků, chovat psa?

Může, pokud ho má jako nutný prostředek k zabezpečení nějaké nezbytné a dle podmínek nutné činnosti ve prospěch člověka a současně ho neklade na roveň lidem ani si z něj nedělá partnera nebo dítě a podobně, tedy neklade ho na místo člověka ani s ním nejedná jako s člověkem. Pokud ho tedy nutně nepotřebuje k hlídání nebo se nejedná o speciálně vycvičeného psa jako pomocníka pro těžce postižené lidi, pro vyhledávání drog, min, obětí lavin, pro pomoc v boji proti zločinu a podobně, pro hlídání stád atd., je chov psa v rozporu s křesťanským učením! 

Právě nyní v posledních časech před návratem Krista se rozmohl u tzv.vyspělých národů masově chov psů ruku v ruce s lhostejností k lidem okolo sebe a ve svém okolí.  Psů zavřených celý den v bytech, dokud se jejich "páníčci" nevrátí večer z práce a kteří jsou bráni jako členové rodiny, nahrazující chybějící sociální vztahy s lidmi. Lidé dnes masově  nevražící jeden na druhého, neschopní opravdového přátelství,  z lenosti a ze sobectví nechtějí navazovat vztahy s lidmi a dokonce si psa pořizují mnohé páry místo dětí. Jaká to zvrácenost! Chovat psa  v bytě v bytových domech jako společníka je naprostá zvrácenost, jak z hlediska sociálních vztahů, kulturního a hygienického a zejména morálního, vyjma pár výjimek, jako už výše napsáno - psi jak nutní pomocníci lidí, slepců, těžkých invalidů a zcela opuštěných starých lidí, kteří už nemají nikoho ani pevné zdraví a ani reálné možnosti navazovat vztahy s lidmi a také potřebují hlídače v dnešní době vysoké kriminality, když jsou staří, slabí, opuštění a tudíž velmi zranitelní, žijí sami v bytech mezi stovkami lhostejných lidí okolo. Jedině zde lze připustit psa bez speciálního určení jako i společníka starého, zcela osamělého člověka, když lidé okolo něho totálně selhali.

A co se týká dětí, jak se mnozí vymlouvají, že si berou psa kvůli dětem, existuje mnoho dalších a tisíckrát lepších způsobů, jak děti naučit lásce k přírodě nebo zvířatům, na to není nutné brát do bytu psa, dělat si z bytu špinavou boudu, zdravotně ohrožovat sebe a své blízké začervením a dalšími nemocemi, které pes přenáší, a vyhazovat měsíčně nemalé finanční prostředky za zcela zbytečný chov psa v bytě! Zdánlivě kladná stránka je převážena obrovskými negativy!  A s tím vším ještě souvisí i nemalá finanční zátěž i rizika pro celou společnost, jako čištění psích exkrementů po venčících se psech v ulicích a parcích, ohrožení dětí na pískovištích a tudíž jejich zabezpečování, a v první řadě miliónové náklady na útulky po celé zemi pro odložené nebo svévolně vypuštěné psy, až ti přestanou své vrtošivé a nerozumné páníčky bavit a tak je jednoduše někde vypustí a pak jim ujedou!

Například žádný správný křesťan žijící v bytě někde v bytovém domě psa nechová (opět s výjimkou, kdy je pes nutná životní pomůcka pro těžce postižené nebo společník a hlídač současně pro staré opuštěné lidi nebo slouží jinak lidem a proto žije u vého psovoda), nebot i za účelem hlídání  je to v bytě jak nevhodné, tak naprosto nerentabilní a všestranně zatěžující, každý nájemce či vlastník bytu má dnes možnost si pořídit vynikající elektronické zabezpečení za zlomek toho, co by ho stál pes, nemluvě o tom, že každý člověk vyšší kulturní úrovně a zvláště křesťan žije svobodně a nenechá se zotročit s četnými každodenními povinnostmi kolem psa, nesvazuje svůj život se starostmi o psa, neváže se ani časově ani citově se psem. Pes v bytě je pro člověka obrovské a zcela zbytečné břemeno. Křesťan miluje okolo sebe čistotu a pořádek, také nemrhá časem na úkony spojené s chovem psa a člověka nedůstojné čištění po něm, křesťan svůj čas věnuje po své práci na užitečnější činnosti než tahat se se psem na vodítku. Chovat v bytě psa je zejména projevem nedostatku sebevědomí, neschopnosti nebo nevůle navazovat sociální vztahy s lidmi, nedostatkem kulturních zájmů a hygieny, neschopností lépe využít volný čas a na prvním místě naprosto nerozumným plýtváním velkých finančních prostředků, přímo proti Boží vůli.

„Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psům.“   Ježíš Kristus, Syn Boží, Mt 15:26

Ostatně Bible na vícero místech popisuje negativa související se psy. Stručně vyjádřeno - pes rozum nemá, je to jen takový věčně nenasytný a nechutný žrout, a ke psům dokonce přirovnává jistý druh špatných lidí. 

Mt 7:6 "Nedávejte psům, co je svaté, a neházejte své perly před svině, aby je snad nohama nepošlapaly, neotočily se a neroztrhaly vás.“

Zj 22:15 "Venku zůstanou psi, kouzelníci, smilníci, vrahové a modloslužebníci i každý, kdo miluje a činí lež.“ poznámka - to venku znamená, že se nedostanou do nebe, ale do věčného zatracení.

Křesťan následuje Ježíše, má rád a pomáhá lidem, a nepotřebuje si falešně zvyšovat sebevědomí tím, že kolem něho skáče nějaký pes, ví, že má  u Boha nesmírnou cenu, že je a v nebi plně bude synem nebo dcerou Boží. To jenom ateisté, pohané a falešní či formální křesťané, nemají vyšší, Bohem určený smysl a cíl života, žádné východisko a záchranu před  věčnou smrtí, jsou jak říká Bible, jako plevy ve větru. Jejich život je bez naděje, jejich stáří je bezvýchodné a jejich pozemská smrt definitivně nese sebou i věčný trest za odmítnutí Boha a současně věčnu smrt! A tak se mnozí z nich upínají ke psům, ke své špinavé modle, kterou staví na stejnou úroveň jako člověka, někdy i výše, MAJÍ JE MÍSTO PARTNERŮ NEBO DĚTÍ a tím potažmo uráží i Božího Syna Ježíše Krista. |Ten zemřel za lidi ne za psy. Samozřejmě ne všichni ateisté chovají psy jako společníky v bytech, ale je jich mnoho, mnohde i většina, někde je v bytových domech více psů než lidí! A ti, co je bez nutnosti chovají, mají většinou nízké sebevědomí, konec konců je znám citát jednoho slavného Angličana, G.B. Shawa: "Pro svého psa je každý člověk Napoleonem, prto jsou psi stále tak oblíbení."

Pokud pes žije celoročně venku u domu v boudě někde na dvoře nebo v zahradě, tedy ne v bytě s lidmi a místní poměry vyžadují nutnost hlídání domu a  ochranu jeho obyvatel před cizími vetřelci a kriminálními živly, je to plně v souladu s křesťanstvím. Ne každý domek ovšem musí mít venku psa. Jinak lze zabezpečit například řadový domek v klidné vsi s minimální nebo skoro žádnou kriminalitou, ale třeba samostatně stojící okrajový dům nebo osaměle stojící dům nebo domy na samotách, rodinné domky v horších a zanedbaných čtvrtích na okrajích velkoměst nebo domy všude v místech s vysokou kriminalitou si chov psa přímo vyžadují, ale rozumný chov psa za účelem hlídání svého majitele nezotročuje ani neomezuje jako pes chovaný s lidmi v bytě. Majitel normálně chovaného psa venku mimi dům nemusí po práci ho běžet venčit, omezovat své aktivity, pes mu neničí a nešpiní jeho byt, neohrožuje zdraví jeho a dalších členů rodiny, a dát mu žrádlo může až večer a odjede-li třeba i na pár dní, tak se o něho na dvorku snadno postará i některý příbuzný nebo soused. Také na hlídání poslouží výborně obyčejný kříženec psích ras  nebo pes z útulku, nebo i pes za pár stovek bez rodokmenu, když už chce mít někdo psa čistokrevného, ale vkládat obrovské peníze do pořízení psa s rodokmenem, mnohdy v řádu desetisíců, z důvodů chlubení se "My na to máme", je opět velkým hříchem, i když je to pes hlídací, protože takové peníze vydané místo   na psy by mohly  pomoci zachránit život a zdraví mnoha trpícím lidem, zejména ve třetím světě. Lidé nesmějí strádat kvůli psům! A tak lidé v chudých zemích umírají bez pomoci, každých 6 vteřin zemře jedno dítě následkem hladu, jsou to milióny dětí, nemající ani to nejnutnější, skromné jídlo, pitnou vodu  ani zákaldní léky. Zatímco milióny psů v bytech spotřebovávají v každé zemi desítky až stovky miliard korun za jejich krmení, pořízení, poplatky, veterináře a všechny zbytečnosti vyráběnými pro psy, jako psí oděvy, psí hračky, psí kosmetika, psí brýle, psí nábytek, celé psí domy, psí hudba a dokonce i vybavní pro psí svatby! K tomu ještě i všemožné salóny pro psy a dokonce psí psychologické poradny! A tak v nich výroba a prodej těchto výrobků, imitovaných podle těch určřených pro lidi, ještě utvrzuje ten zvrácený názor, že jsou lidem rovnocennými společníky a plně nahradí sociální vazby s jinými lidmi!

         Povinností každého člověka, nejen křesťana, je milovat Boha nade všechno, plnit Jeho vůli a milovat své bližní jako sebe sama!

Matouš 25, 40: "Král (tj. Pán Ježíš) odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘

 A závěrem varuje ve Zjevení Janově 22, 12: 

                                   "Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal."