BŮH EXISTUJE! TRAGICKÉ OMYLY KŘESŤANŮ A TRESTY POSMĚVAČŮM

"Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem.
Avšak zbaObělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt.“ Zjevení Janovo 21,7-8

"Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království." 1 Kor 6,9-10

"Pravím vám: Té noci budou dva na jednom loži, jeden bude přijat, a druhý zanechán. Dvě budou mlít spolu obilí, jedna bude přijata, a druhá zanechána.
Dva budou na poli, jeden bude přijat, a druhý zanechán." Lukáš 17, 34-36 "Sami přece dobře víte, že den Páně přijde, jako přichází zloděj v noci." 1. Tesalonickým 5,2

Tyto biblické texty dokazují více věcí, mimo jiné, že lidé nebudou vytržení neboli náhlé zmizení miliónů křesťanů ze země, vůbec očekávat, kromě samotných křesťanů, že na zemi bude v tu dobu probíhat normální denní cyklus, někde bude noc, jinde den.

"Nuže, lide můj, již vejdi do svých komnat a zavři za sebou dveře. Skryj se na chviličku, dokud hrozný hněv se nepřežene.Hle, Hospodin vychází ze svého místa, aby ztrestal nepravost obyvatel země. I odhalí země krev prolitou na ní a nebude již přikrývat povražděné." Izajáš 26, 20-21

Z Bible je naprosto jasné, že vytržení křesťanů do nebe, tedy příchod Pána Ježíše pro ně na oblaka, když předtím vzkřísí všechny pravé křesťany, co zemřeli za dobu 2000 let, je jedna událost a Soudný den, kdy dojde k sestoupení Pána Ježíše na Olivetskou horu v poslední den lidských dějin, je událost jiná, a v pořadí druhá. Tehdy Pána Ježíš vzkřísí obrácené zanechané křesťany a Boha poslušné mrtvé Židy a promění živé Židy, kteří přijali Krista. A mezi oběma těmito událostmi je určitý čas, v němž Bůh vykoná trest na obyvatelích Země. To už nebudou milióny křesťanů na Zemi, zůstanou jen ti zanechaní. "Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste unikli všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka.“ Lukáš 21, 36 Na Zemi dopadne 7 běd, to nebudou už jen dílčí rány, jako bylo oněch předešlých 7 ran, tzn.velké pohromy jen v určitých částech Země, budou to celosvětové pohromy, strašlivé, zničující, a jedna bude padat za

druhou. Zjevení Janovo 19, 15 "On (tj.Ježíš, Boží Syn) bude tlačit lis plný vína trestajícího hněvu Boha všemohoucího. "Hle, přichází den Hospodinův, nelítostný, s prchlivostí a planoucím hněvem, aby zemi změnil v spoušť a vymýtil z ní její hříchy." Izajáš 13, 9. Tento poslední den bude nejstrašnější, zemětřesení, které nastane, promění všechny stavby v rozvaliny, potopí ostrovy a srovná hory s nížinami do roviny, bude to něco, co člověk nikdy nepoznal, jak píše Bible. A žádné bunkry ani celé podzemní pevnosti vybavené vším potřebným pro život na několik let, včetně nejmodernějších technických zařízení, nemocnic a hydroponických pěstíren zeleniny a ovoce, nikoho nemohou zachránit!

Také životní podmínky se budou před oběma událostmi značně lišit! Dokonce tak, že je můžeme nazvat opačnými!

Doba před náhlým vytržením Ježíšovy církve ze Země se bude vyznačovat všeobecným mírem (tím se nevylučují drobné nepokoje), určitou spokojeností lidí a především běžným průběhem lidského dění. "Sami přece dobře víte, že den Páně přijde, jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat ‚je pokoj, nic nehrozí‘, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou. Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj." 1. Tesalonickým 5, 2-4

Jako bylo za dnů Noeho, tak bude i za dnů Syna člověka: Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny. Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli; v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny. Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka. Lukáš 17,26-30

Naopak doba před Soudným dnem bude neklidná, na zemi budou padat v rychlém sledu jak poslední rány, tak bědy, plná hrůz, a Antikrist s početnými armádami ze všech národů přitáhne k Izraeli, aby ho zničil. Tedy žádný běžný život v klidu a míru a ani světový mír.

Zjevení Janovo 8, 13 "A viděl jsem a slyšel, jak středem nebeské klenby letí orel a volá mocným hlasem: „Běda, běda, běda obyvatelům země, až zaznějí polnice tří andělů, kteří ještě netroubili!“
Zjevení Janovo 9, 12 První ‚běda‘ pominulo, a hle, už jsou tu dvě další!
Zjevení Janovo 11, 14 Druhé ‚běda‘ pominulo; hle, už je tu třetí!
"Proto jásejte, nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte! Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá.“ Zjevení Janovo 12, 12 Matouš 24, 22 "A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny".

Takové budou poměry na Zemi, že bude hrozit zahynutí všech lidí, bezbožných i zbožných (obrácení zanechaní a Židé), tedy bude hrozit reálně jaderný konflikt na všech kontinentech, třetí světová válka, ale jadernými zbraněmi, možná i dojde někde lokálně k nějakému omezenému nebo ojedinělému výbuchu jaderné zbraně.

"Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno." Matouš 6,33

TRAGICKÉ OMYLY KŘESŤANŮ:

1. NEDOSTATEK ČASU PRO BOHA, PRO STUDIUM I MODLITBU - TEĎ NEMÁM ČAS SE ZABÝVAT CO BUDE PO SMRTI, VÍROU A BIBLÍ, TO TAK ZASE NESPĚCHÁ, NESTÍHÁM ANI, TO CO MUSÍM, AŽ NĚKDY POZDĚJI / a teď následuje obvykle nějaký "vážný" důvod: - studuji - mám moc práce - nyní máme sezónu, nestíhám práci - například u zemědělců, ve stavebnictví a podobně - mám dvě zaměstnání, jinak bychom nevyšli - stavím po práci dům - opravujeme a předěláváme byt - máme malé děti - po zaměstnání pomáhám rodičům nebo naopak mladým s dětmi - až se uzdravím, teď se na to necítím něco dalšího začínat atd./ Ano, jistě samy o sobě jsou to většinou důležité, vážné a mnohdy i potřebné nebo nutné činnosti, ale nic nesmí a nemůže být nadřazeno a mít přednost před Bohem! Ostatně slova Pána Ježíše, Božího Syna, našeho Spasitele, to říkají jasně - PŘEDEVŠÍM! Někteří ještě třeba upřesní, kdy že se budou Božímu slovu věnovat později, třeba až v zimě, po sezóně, když už nebude tolik práce, nebo až dostaví dům, až si zrenovují byt, až děti odrostou a nebudou už vyžadovat tolik pozornosti a práce atd. Až. až, až.....jak tragické!!! Tyto postoje jsou strašně nebezpečné, a pro každého, kdo takto uvažuje a pro světské věci odkládá studium Božího slova a to slovo "především" ve výroku Ježíše Krista nebere vážně. A hned ze tří důvodů: 1. nikdo, ani mladý, ani ve středním věku a už vůbec ne starší nebo dokonce starý člověk neví, kdy zemře. V dnešní době obzvláště umírá i mnoho mladých lidí, a nejen na nehody ap., ale i na nemoci a dokonce i náhle bez předchozích varovných příznaků lidé, kteří se předtím jevilli zcela zdraví a dokonce i tělesně zdatní. Namátkou - 31-letý, do té doby zcela zdravý muž, zemřel v noci ve spánku, jednoduše se zastavilo mu srdce. Na konci července byla uveřejněna zpráva, že náhle v noci zemřel 24-letý mistr střelby SR, zrovna se další dny chystal na další soutěž a nebyl nemocný. Další případ - 44 letý do té doby zdravý muž, řekl manželce, že půjde po práci k holiči, když se nevrátil ani pozdě večer, manželka obvolávala nemocnice v okolí. Před půlnocí se dozvěděla, že skutečně v jedné z nich byl přijat, že se mu prý udělalo špatně. Hned ráno tam vyrazila, jenže on mezitím zemřel, ukázalo se, že měl skrytou rakovinu, bez příznaků, která propukla k fatálnímu konci během jediného dne! Jiná žena šla jenom na malý zákrok, který svedou už i studenti lékařských fakult, jenže se jí uvolnil při té minioperaci sražený kousek krve, doputoval do plic a ona se začala dusit, než sestra přiběhla, než sehnala kyslíkovou bombu, byla už pacientka mrtvá. 18-letý mladík se otrávil od vadné karmy. A infarkt a mrtvici dostávají občas i lidé mladí, ve středním nebo dokonce starším věku je to běžná a častá příčina smrti! A co existuje dalších takových možných příčin smrti, vnitřních i vnějších, například nehody - ročně umírají na silnicích jen v ČR stovky a stovky lidí, jiní se nevrátí z dovolené, další se stanou obětí zločinců atd.

Bible říká: "Vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí!" List Jakubův 4 , 14
A tak takový člověk neplní Ježíšův příkaz, zanedbává studium Božího slova, protože světské věci jsou pro něho důležitější než ty Boží, a pak pochopitelně nekoná to, co má konat, hlavně neví, jak má žít dle Božího přání, a protože člověk, když něco neví, to platí obecně o všem, tak se nemůže tím ani řídit, tedy pak neplní Boží vůli, nebo jen zčásti, a Ježíš jasně řekl: "Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích." Matouš 7, 21 A tak kvůli odkládání věnování se Božímu slovu ohrožuje svou spásu, nebot kdyby náhle zemřel, a bylo shledáno, že nežil tak, jak měl, tak v okamžiku smrti ztrácí všechno, i život věčný!

A tak takový člověk prohraje všechno, zanechá tu to, čemu otročil, a ztratí kvůli pozemské honičce nebo pozemskému majetku to nejcennější, co mohl mít, navždy svůj život! Kromě možné náhlé smrti a jejího tragického důsledku každopádně z tohoto postoje odkládání studia Božího slova vyplývají dokonce další rizika a dokonce jisté a tragické důsledky. 2. On ten člověk, dejme tomu to myslí i upřímně, když říká, že třeba až v zimě, nebo jak dostaví dům atd., se bude konečně Božímu slovu věnovat. Kdyby to řekl jen jako výmluvu, aby měl pokoj a odkládal to v mysli na neurčito a přitom se považoval za křesťana, a neměl trvalý zájem o Boží slovo, tak by byl jen formálním křesťanem a to je jako by jím nebyl. Kdo může milovat Boha a přitom se nezajímat o Jeho slova a Jeho vůli? Ještě je i možnost, že by lhal, že bude Boží slovo studovat později, ale to by už nebyl křesťan vůbec, kdyby ho Boží slovo naproso nezajímalo, ale jen pokrytec, tedy člověk ztracený! "Běda Vám, pokrytci!", řekl Ježíš. Ale vraťme se k tomu upřímnému, který si i v mysli skutečně říká, že bude později - jak bude mít čas, se Božímu slovu věnovat. Zde je nejen už výše popsané riziko, že k tomu nedojde, kdyby náhle zemřel, ale nejen to, i když ten čas, který si na to určil, přijde a ten člověk bude žít, tak k tomu studiu už ani tak nemusí s velkou pravděpodobností dojít, jak to říká staré přísloví - "Odkládaná s neudělanou jsou sestry". Ďábel se už o to postará, aby ani potom - v to "později" nebyl čas na studium Božího slova. Přijde třeba nemoc, nebo musí někde vypomoci -v rodinné firmě, příbuzným, onemocní rodiče nebo děti nebo vnuci, stane se úraz atd. atd....... A zase se to odloží, až se to stane rutinou, na neurčito........ A bude pozdě! 3. A tragickou jistotou je, jak je uvedeno v Bibli, že takoví vlažní křesťané, po něž není Boží slovo prioritní a tedy ani Bůh a Jeho Syn, zmeškají vytržení a budou muset zažít všechno to, co zde nastane - tu největší dobu soužení, co kdy byla a bude! Ježíš nikoho nevezme, pro něhož není v životě on a jeho Otec, Bůh, na prvním místě, pro něhož nejsou tím největším pokladem! Bible jasně říká: "Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce." Matouš 6, 21 I na tomto světě platí, který zamilovaný(á) dychtivě netouží číst dopis od své milé(-ho)? Smýšlení takových křesťanů jasně odhaluje podobenství o pozvaných na velkou hostinu. Jedná se o pozvané, tedy o křesťany, ne o ateisty nebo jinověrce. Boží slovo říká: "Neotálej obrátit se k Hospodinu, neodkládej to ze dne na den! Neboť Hospodinův hněv tě zničehonic vyhledá, a dojdeš záhuby v den odplaty." Sírachovec 5, 7

2. SVĚTSKOST

A tím jsme se dostali k dalšímu obecnému omylu, TI KŘESŤANÉ, KTEŘÍ SI NEHLEDÍ BOŽÍCH ZÁLEŽITOSTÍ PŘEDE VŠÍM OSTATNÍM, tak si mnohdy myslí, že nejen nevadí, že nemají čas na Boží slovo, pro samou práci kolem majetku či kvůli vztahům, protože je nadřazují, ale většinou je jejich činnosti ať pracovní nebo ty volnočasové i více baví! I když to nemusí to tak být vždy, se zaneprázdněním a nedostatkem času pro Boha je velmi často spojená i světskost, totiž to, že jich více baví, co dělají, než Boží slovo a to je ještě nebezpečnější a oni si to neuvědomují! To už vede k pokrytectví a ke lži, a takoví se dostat do Božího království, pokud neučiní pokání a nenapraví, nemohou! Nikdo nemůže sedět současně dobře na dvou židlích! Uveďme nejpádnější argument s příkladem! Ať totiž ten důvod, proč je ten člověk zaneprázdněn samou prací a nemá čas na Boží slovo, je jakýkoliv, světské studium, stavba domu, děti nebo sezónní práce atd., je známo, že cca jen ani ne 1% lidí se nedívá pravidelně (každý den nebo alespoň několikrát týdně) večer na televizi. To platí i pro křesťany. Tedy cca 99% lidí včetně křesťanů se dívá pravidelně večer na televizi. A tak takový křesťan, který - i když by se celý den honil z práce do práce a neměl ani po práci ve dne chvíli času pro Boha, ale potom večer raději zapne tu "bednu", aby marnil bezduše čas a díval se na nějaké hlouposti, nekonečné seriály plné sexu a vulgárností, komedie, estrády nebo dokonce kriminálky místo, když už přes den neměl čas, aby alespoň večer si četl Boží slovo nebo sledoval zfilmovanou Bibli v mnoha filmech přístupných na Youtube.cz nebo poslouchal mnohá zajímavá kázání zbožných kazatelů tamtéž, tak je pokrytcem a ve skutečnosti ani po Božím slovu netouží a také lže, když říká, že nemá čas. Má, ale nechce ho věnovat Bohu a Bibli, nechce ve skutečnosti poznávat Boží vůli, to jsou pro něj jen okrajové záležitosti, ve skutečnosti nadřazuje bezduchou zábavu nad Boží moudrost a poznání Jeho vůle! A to už znamená, že takový křesťan, kterého více těší plytká zábava tohoto světa než Boží slovo, vlastně ani vpravdě křesťanem není, protože miluje tento svět i s jeho světskostí, povrchností, přízemností a vulgárností více než Boha! A místo televize si tam může dosadit každý co chce. I věci dovolené nesmějí mít přednost před Božími věcmi! A nemít na Boha pak čas! Ježíš jasně řekl, že takoví lidé, co milují něco nebo někoho jiného více než jeho, ho nejsou hodni (samozřejmě kromě Boha, ten je na zcela prvním místě, jak to navěky určuje 1.přikázání Desatera).

Dříve lidé museli daleko více pracovat, byl mnohem delší pracovní týden, nebyly všude na všechno stroje a přístroje, existovalo mnoho fyzicky namáhavých povolání, nejezdili auty, pečovali své rodiče, žádné odkladovny starých lidí neexistovaly, a přesto měli na Boží slovo daleko více času!

Bible jasně říká: "Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím." List Jakubův 4, 4p

3. Mnohdy neodpovídající vlastní uspokojení z plnění Boží vůle, přitom ve skutečnosti z důvodu neznalosti neplnění

Když si mnohý upřímný, ale Bible moc neznalý křesťan přečte nebo uslyší nahoře uvedené citáty, kdo se do nebe nedostane, může si říci, to není můj případ, vždyť v Boha věřím, nejsem vrah ani zloděj, nejsem nečistý - nesmilním s jinou ženou (nebo mužem), neprovozuji magii ani spiritismus, nejsem modlář - nemodlím se k sochám ani obrazům apod. a atd. To, co mi řekli rodiče nebo farář nebo kazatel, dělám, církvi přispívám, jistě se do nebe dostanu. Ale i mnozí ateisté mají povědomí o všeobecných morálních zákonech, dokonce i zločinci vědí, že své špatnosti a zločiny musí dělat skrytě, protože jinak by je policie a soudy, nástroje společnosti k ochraně lidí, hned zadržely a zavřely do vězení. Je mnoho křesťanů, ale vždy mezi těmi, co nestudují Bibli, kteří si myslí, že to stačí, dodržovat jen všeobecný morální kodex slušných lidí. A k tomu připojit nějakou tu více či méně pravidelnou návštěvu kostela nebo modlitebny a popřípadě nějaké zavedené náboženské zvyklosti, třeba dodržet nějaký ten půst, navštívit nějakou náboženskou pouť. Dělají, co byli naučeni, že musí dělat. Sluší se nekrást, nekradou, sluší se občas zajít do kostela, tedy jdou.

Ale studium Bible brzo ukáže, že například smilství není jen sexuální, smilní každý, kdo dává čemukoliv přednost před Bohem. Modlou může být cokoliv, pro co kdo žije více než pro Boha. A mohou to být nejen věci špatné, jako kouření, alkohol, požitkářství a zábavy všeho druhu, mocichtivost, ale i věci neutrální jako jsou peníze a dokonce i věci kladné, jako jsou děti, budování blahobytu pro své blízké atd. V tom smyslu je také každý člověk, který má nějakou modlu, ať je to člověk, zvíře, věc nebo jen nějaký abstraktní cíl nebo ideologie nečistý. Nespravedlivý není jen ten, kdo někoho skutečně poškodí v jeho právech nebo nárocích ve prospěch někoho jiného, ať už příbuzného, kamaráda nebo sebe, ale i ten, kdo, aniž co způsobí, podporuje, stačí už jen svým souhlasem, osoby nebo myšlenky, které jiné utiskují nebo poškozují. Vrahem není jen ten, kdo někoho skutečně zabije, ale kdo třeba někoho blízkého i jen slovně opakovaně nebo dokonce dlouhodobě uráží a snižuje, tím ho deptá, poškozuje jeho zdraví a tím mu ukracuje život. Dokonce v biblické rovině vrahem je i člověk, který aniž by co konkrétního udělal, poškodil někoho jen tím, že nic nedělal, že byl lhostejným. Nepomohl nebo nezavolal pomoc potřebnému člověku, například zraněnému při nehodě, kolik řidičů jede okolo nehody dále a dělají, že nic nevidí, kdo by se nezajímal se o opuštěné dítě, které očividně zabloudilo a je bez doprovodu dospělého, aby mu pomohl, aby zavolal policici, a to dítě by pak narazilo na úchylného člověka a špatně skončilo, vrahem je i člověk, který nepečuje o své rodiče, neskýtá jim pomoc, potřebnou ve stáří nebo nemoci, a ti strádají, toto ví i ateisté, vždyt i světské zákony znají pojmy neposkytnutí pomoci či nezájem v rozporu s dobrými mravy. Dokonce vrahem je v biblickém pojmu i ten, kdo, byť jeho starý rodič je ještě soběstačný, se o něho vůbec nezajímá, a ten rodič je z toho nešťastný a se trápí nad nevděkem dítěte, to mu ničí zdraví, jako rez železo, pomalu a jistě ho to stravuje. Typickým příkladem jsou ty masy opuštěných starých lidí v odkladovnách lidí, tzv. domovech důchodců, o které se jejich povedení příbuzní, protože je už o všechno obrali, už nezajímají a pravidelně je nanavštěvují. A ti se mnohdy trápí lhostejností svých dětí a vnuků a místo šťastného a klidného stáří plného lásky a pozornosti trpí, onemocní a předčasně umírají. A zbabělcem je nejen ten, kdo kvůli prospěchu nebo pověsti u ateistů zapře Krista, ale každý, kdo nepomůže, kde může, kdo, aby měl život jednoduchý, nebrání zlu, nepomáhá dobru, dobrým, trpícím a slabým. A tím se nemyslí, že třeba žena nebo sám jeden a v boji nevycvičený muž se pustí do party pouličních lumpů, co někde třeba vandalizují čekárnu autobusu. Ale naprosto běžným jevem je všude ve společnosti - až na vzácné výjimky - šikana, a mezi dospělými je ještě horší než mezi školáky. A kdo se nepostaví jasně na stranu oběti, nedá to jasně najevo, tak vlastně svým mlčením nebo dokonce lhostejností, pomáhá tyranům šikanovat nevinnou oběť, a ta přichází o zdraví, mnohdy i rovnou o život, stačí, když má slabší nervy a zdraví a tělo nebo i psychika oběti to dlouhodobě nevydrží bez následků, protože ne každý umí tomu čelit nebo vyvodit správný závěr. A protože mobing nebo bossing, jak se těmto jevům na pracovištích moderně říká, jsou jevy časté a rozšířené, tak to znamená, že mlčících, tedy viníků, je drtivá většina nebo většinou všichni kromě oběti šikany. Známý křesťanský filozof Erich Kästner na základě studia Bible jasně prohlásil: "Na každém zlu mají podíl nejen ti, co ho konají, ale i ti, co mu nebrání." (samozřejmě, když je to možné, když například na pracovišti všichni kradou, nelze ostatním nic diktovat, ale ten křesťan, který tam pracuje, jednoduše ať sám nekrade a neřekne si, " všichni kradou, a nikomu nic nechybí, byl bych hloupý, kdybych i já si něco neodnesl" a tak podobně). Ale napomenout kolegy, kteří třeba někoho uráží, znevýhodňují nebo provádí různé kousky, od polepení židle až po ještě horší, je možno vždycky, už by potom nebyla oběť šikany nebyla jen sama, a kdyby to tak udělalo mnoho lidí, dotyčný tyran by zůstal osamocen, odsouzen a bylo by po šikaně. Toto platí i v nejširším měřítku, dokonce i v politickém. Když se někdo má dobře na úkor jiných nebo se dokonce dopouští vůči někomu bezpráví, tak ti, co ho podporují, mají vinu na jeho činech nebo dokonce zločinech. Tak tomu bylo v Německu před Hitlerem, ten nasliboval lidem blahobyt a tak ho lidé masově zvolili (Hitler se svou nacistickou stranou se dostal k moci ne nějakým násiilným pučem, ale normální demokratickou cestou, volbami, protože většin voličů slyšela jen na slova prosperity a prospěchu pro ně, ostatní jeho program a názory je nezajímaly. A když se Hitler dostal k moci, tak dokonce i část těch slibů brzo splnil, tím své ke zlu dost lhostejné voliče ještě více zpitoměl, dal například opravit a budovat silnice, odstranil nezaměstnanost, zvýšily se mzdy, zavedl tzv. Waschtag, volný den pro ženy na praní prádla, zasadil se o výrobu levných lidových aut finanmčně snadno dostupných běžným rodinám atd. A tento zdánlivý prudce stoupající blahobyt širokých mas se stal bludičkou, vedoucí do totální zkázy. To, že stav plné zaměstnanosti byl mimo jiné dán vznikem obrovského zbrojního průmyslu, je nezajímalo. To, že chce zemi zavléci do válek, je také nezajímalo. A už vůbec je nezajímalo, že se části jejich spoluobčanů začíná dít strašné bezpráví, které přerůstalo ve zločiny. Chválili ho, protože se měli dobře. A pak byly tyto zločiny dokonce fašistickou diktaturou uzákoněny jako tzv. Norimberské zákony. A pak nastalo masové vraždění jejich spoluobčanů i těch málo křesťanů, co se jich zastávali, a pak nastala agrese a válka vůči jiným státům a vraždění cizích občanů. Jak se ta fašistická mašinérie rozjela! A to všechno nezpůsobilo jen pár křiklounů v mnichovských pivnicích, ale masy lhostejných nespravedlivých občanů, kteří každou nebo skoro každou neděli navštěvovali kostely po celé zemi. Dokonce ani nelze napsat nevědomých, protože Hitler a jeho kumpáni se od samého začátku netajili nenávistí k Židům. Tato prospěchářská masa, která Hitlera zvolila, ani pak neprotestovala, když se stal diktátorem a začal pronásledovat křesťany a zejména Židy, a tak umožnila všechny ty zločiny a tím se na nich podílela! A protože, co člověk zaseje, také sklidí, téměř každá německá rodina doplatila na válku. Nejen že Němci nezískali trvalý blahobyt na úkor Židů a jiných národů, ale ztratili i to, co měli před nástupem Hitera k moci, města se změnila v hromady trosek a 7 miliónů německých mužů ztratilo své životy v šílené válce o světovládu, neboť "co člověk zaseje, tak také sklidí", jak říká Bible. Přitom většina národa se hlásila ke křesťanství, a lehce mohla Hitlera nezvolit nebo zastavit, jenže Bibli nestudovali, a tak se jí ani nemohli řídit, jejich víra byla prázdná, stačila jim líbivá slova o budoucím jejich blahobytu a osud jejich jinak věřících spoluobčanů je nezajímal. A tak jejich lhostejnost vydláždila cestu k masovému vraždění lidí a ke světové válce, v nichž bylo zahynulo celkem téměř 100 miliónů lidí.

Robert Fulghum, americký pastor, spisovatel a učitel je autorem následujícího hluboce moudrého citátu: „Být člověkem znamená, být věřícím. Být věřícím znamená, nebýt lhostejný. Nebýt lhostejný znamená, všímat si. Všímat si znamená, posvětit bytí.“

To platí ve věcech a skupinách malých i ve velkých, v rodině, na pracovištích i ve společnosti, že jiskra, která se nehasí, rozroste se ve velký požár, fašismus v Německu se rozhořel ve světovou válku, začínající šikana na pracovišti se postupem času stane pravidelnou a běžnou, a kdyby se slušní lidé všude postavili proti, byl by hned konec šikany, protože agresor by neměl tichý souhlas ostatních, neboť co jiného je lhostejnost než souhlas s tím, co se děje.

Jak to trefně vyjádřil jeden český básník, Zdeněk Janík: „Lhostejnost k dobru může být někdy horší než samo zlo."

lLhostejnost dokonce zabíjí i v míru, aniž má co do činění s politikou. Dnes je běžné nepomoci člověku, který z nějakého důvodu zkolaboval a leží na chodníku. Tupé stádo bezcitných, v Boha nevěřících lidí, míjí takového člověka, jakoby tam ležely odpadky. Ani mu nezavolají záchranku, nebudou se přece zdržovat! A v této morálně zvlčilé době se neposkytnutí pomoci stalo buhužel častým jevem, ale vyskytovalo se to už i za socialismu. Například v Praze v Holešovicích blízko zastávky Komunardů umíral muž ve středním věku. Měl infarkt, ležel na chodníku a 30 minut mu nikdo nepomohl, až někoho napadlo se podívat, co s tím domnělým "opilcem" vlastně je. To už ale ani nechrčel a na jakoukoli pomoc už bylo stejně pozdě. Měl smůlu, že kolem zrovna nešel žádný věřící člověk ani člověk mající cit nebo svědomí. Dnes je lhostejnost lidí ve velkoměstech všeobecná. Nemyslící bezcitní tupci si nedokáží připustit, že totéž se může z jakéhokoliv důvodu stát i jim, a pokud jsou mladí, stačí jen "počkat" nějaká léta, i když ani mládí není zárukou. Infarkty postihují již nejen lidi starší, ale i ty ve středním věku, občas i mladé, nehledě na to, že existují desítky a desítky možných jiných příčin, pro které může organismus člověka náhle zkolabovat, a kde jsou úrazy, uklouznutí, zakopnutí, kdy třeba nastane úder do hlavy, spojený s krvácením do mozku a s bezvědomím, atd.

Málokdo má tolik soucitu, aby pomohl ležícímu na chodníku nebo mu zavolal záchranku. Jedině kdyby měl perfektní oblek, luxusní aktovku nebo kufřík a bylo na první pohled poznat, že je to boháč. Tak by ho někdo buď zachránil, případně okradl.. Co je pravděpodobnější, si netroufám odhadnout...

Svou lhostejností k jiným lidem, potažmo k morálním povinnostem, lhostejní a bezcitní lidé vytvářejí a upevňují zlé společenské povědomí a zvyk nepomáhat, a to se jednou obrátí vůči nim, a nemusí to být jen na ulici....Neboť co člověk zaseje, to také sklidí.....

4.OPOVÁŽLIVOST

Vhodným PŘÍKLADEM JE KŘESŤAN, KTERÝ JE sice AKTIVNÍ, DÁVÁ, POMÁHÁ,A V KOSTELE JE TŘEBA I JAKO DOMA, ALE BIBLI NESTUDUJE A VE SKUTEČNOSTI SE TAKÉ NEPTÁ PO BOŽÍ VŮLI, STAČÍ MU CHVÁLA LIDÍ A CÍRKEVNÍCH PŘEDSTAVITELŮ, DĚLÁ, CO ŘÍKAJÍ. A JE SI JISTÝ, ŽE HO NEBE NEMINE, PROTOŽE SI ŘÍKÁ, "VŽDYŤ TOHO TOLIK PRO CÍRKEV DĚLÁM" a ŘÍKÁ SI, "VŽDYŤ MÁM VELKÉ ZÁSLUHY". Někteří dělají i navíc věci, než po nich žádají, například na poutích v kostele i jdou kus po kolenou, tahají těžké sochy tzv.svatých nebo celá pódia s nimi v horkém létě na procesích, v některých východních zemích se najdou i fanatici, co napodobují ukřižování. Jiní stále něco ve farnosti opravují nebo dokonce budují. Další pořádají setkání - festivaly věřících i s hudbou. Jiní pořádají různé akce. Otázkou ale je, zda dodržují Boží vůli, jak plní Desatero Božích přikázání, jak jsou milosrdní, zda se zastávají, tam kde jsou, spravedlnosti, zda pomáhají starým, trpícím a opuštěným, zda hlásají evangelium, kde mohou? A jak vychovali své děti, zda ve víře, vyprávěli jim pravidelně o Bohu, četli s nimi Bibli, učili je poslouchat Boha již od dětství a seznamovali je odmalička s Jeho vůlí? Nebo na to neměli čas a ani chuť a nechali je vychovávat světem okolo nich? Kde jsou dnes ti mladí, kteří patří k těmto akivním starým, protože nejsou výjimkou sbory a farnosti, kde při bohoslužbě najdete sotva desítku starých lidí, kteří tam chodí již celá desetiletí, a mladé nevidíte žádné nebo tak jednoho, a to jen někdy.

Pokud kdo by i dělal sebevíce pro církev nebo i sám byl v kostele nebo modlitebně pomalu jako doma, a přitom by se neptal po Boží vůli, a neplnil ji, a spoléhal jen na to, že dělá toho tolik pro církev nebo pro Boha, že určitě bude spasen, tak to je opovážlivost, takový člověk vnucuje Bohu svou vůli, "svůj program" a zmenšuje ve svém srdci vážnost Ježíšových slov i jeho oběti. Navíc věčný život se nedá koupit za žádné dobré skutky, dobré činy člověka jsou jen, pokud to zbývající délka života dovolí, nutnou, ale ne dostatečnou podmínkou pro vstup do nebeského království. Tou dostatečnou podmínkou je následování Ježíše, tedy plnění Boží vůle. Pokud je skutečné, následují i skutky, jako součást křesťanského života po obdržení spasení od Ježíše zdarma, a ne jako předplatné do nebe. BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ SE NEDÁ KOUPIT ANI ZÍSKAT (JEN) POMOCÍ VLASTNÍCH ZÁSLUH! EXISTUJE JEN JEDINÁ CESTA - jak říká Bible - tou je JEŽÍŠ A JEHO NÁSLEDOVÁNÍ.

Pán Ježíš řekl: "Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat." Matouš 23, 23

Ano, běda těm, co nedělají, co mají, a dělají, co nemají, nebo dělají jen to, co je málo důležité (co si vyberou, co se jim ještě hodí do krámu) a to stěžejní opomíjí! URČOVAT BOHU NĚJAKÉ PODMÍNKY, JEHO POKYNY A POŽADAVKY PRO VSTUP DO JEHO KRÁLOVSTVÍ JAKKOLIV MĚNIT NEBO VĚDOMĚ DODRŽOVAT JEN NĚKTERÉ A JINÉ NE, JE ČISTÁ OPOVÁŽLIVOST! STEJNĚ JAKO SE ZÁMĚRNĚ UDRŽOVAT V NEVĚDOMOSTI ÚPLNOSTI BOŽÍCH POŽADAVKŮ. I v malicherných věcech na tomto světě ve srovnání s těmi Božími určuje podmínky poskytovatel nějakého zboží nebo služby, ne příjemce. Nebo jste zkusili, kdo tomu nevěří, třeba v nějakém obchodě, ať už kupujete nové boty nebo ledničku, říci prodavačce: "Já si ty boty beru, ale dám vám jen půlku peněz, to vám musí stačit, více platit už nechci!" Každý soudný člověk ví, jak by to dopadlo!

►

JEDINÝ PEVNÝ BOD NA TOMTO SVĚTĚ a s ním
související 2 nejdůležitější
otázky života.

Život je neustálá změna, od narození až do smrti, vnitřní i vnější, lidí a celého světa okolo nás. V podobenství by se dal život přirovnat k člověku, který vkročil do řeky; vše se stále mění, voda teče stále jiná, jedna přitéká, další odtéká, proud se mění, časem i někdy hloubka, i intenzita na řeku dopadajícího svitu slunce se mění, jak čas kráčí dál, i teplota vody, i intenzita větříku, který je a mění se, pokud je. Jen řeka jako celek zůstává.

Už starověký učenec, filozof Hérakleitos prohlásil: „Nikdy nevstoupíš dvakrát do téže řeky.“ Tím myslel, že vše je na světě v pohybu. Protože nic není pevné, vše se může v příštím okamžiku změnit. Kromě jediného pevného bodu na ničem na tomto světě se nedá stavět. A shrnul to jasně: „Nic není stálé, vyjma změny.“

obrázek vpravo - Hérakleitos z Efesu (535-475 př.Kr.), patřil mezi tři nejmoudřejší filozofy antického Řecka (Sokrates, Démokritos, Hérakleitos). Odmítal průměrnost, demokracii a primitivnost lidových mas. Jeho citáty jsou plné hluboké moudrosti, kdy daleko předběhl i učennost antiky. „Díky nemoci známe hodnotu zdraví, díky zlu hodnotu dobra, díky hladu sytost, díky únavě odpočinek.“ Stádovitě smýšlející městký lid ho neuměl ocenit, protože žil v přírodě, říkali mu "Ptačí filozof" nebo "Temný filozof", protože nebyl povrchní a zabýval se vážnými tématy.

VŠE PLYNE - PANTHA REI

Poznání pravého, jediného a skutečnho Boha v době před prvním příchodem Ježíše Krista vlastnil z Boží milosti jen jediný národ, národ židovský, který byl samotným Bohem vyvolen v době přes dva tisíce let před Kristem v osobě spravedlivého Abraháma a jeho rodiny. V nežidovských národech jen jedinci měli poznání o pravém Bohu, buď od Židů nebo ti nejvzdělanější a nejmoudřřejší pohané měli sami o sobě alespoň nějaké tušení o jediném Všemohoucím a věčném Bohu, nespokojivše se s primitivními představami svých spoluobčanů v pohanských národech, představami o primitivních lidmi vymyšelných bozích s čistě lidskými vlastnostmi nebo dokonce s nejprimitivnějším výnyslem, zvířecími bohy, jak se zachovaly v mytologiích národů. Jedním z nich byl i starořecký učenec, v době rozkvětu antického vědění, předsokratovský flozof Hérakleitos z Efesu, který, ačkoliv byl urozeného původu a tím měl přístup k moci a majetku, dal přednost životu a přemýšlení v klidu přírody před pošetilou honičkou za pomíjivými věcmi tohoto světa jako je mamon a sláva.

_{VŠECHNO SE STÁLE MĚNÍ.}Proto Boží slovo varuje, aby se člověk nespoléhal na člověka: Žalmy 146, 3 „Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož záchrany není..“ Má tím na mysli více příčin, ale následek je vždy stejný, na nikoho z lidí, které známe, se nedá 100% spolehnout. Někdy to vyjde, jindy ne. Příčin je více. Nejde jenom o to, že se lidé vzájemně opouštějí a zrazují, to platilo už v dobách před Kristem Micheáš 7, 5: „Nevěřte bližnímu, nespoléhejte na přítele; před tou, jež uléhá po tvém boku, se střez otevřít ústa.“ A ještě dokonce ještě více aktuální je to v dnešní době, protože na světě ubývá všeobecné lásky k bližnímu, dokonce i lásky mezi nejbližšími v rodinách. I lásky největší z lidských – mateřské. Desítky miliónů žen na celém světě nemají rády ani své děti. O tom svědčí každý rok milióny potratů ne celém světě, nechají své dítě zabít ještě před narozením. V zemích jako je třeba Indie, kde jsou dívky nevítané, to „matky“ často udělají dokonce samy, že zabijí své dítě. Další tisíce a tisíce matek na celém světě se o své děti nestarají, mnohým jsou děti dokonce na obtíž. Pro další statisíce rodičů jsou děti jenom výhodným zbožím, které ještě dávno před dospělostí prodají. Zejména za dívky v některých arabských zemích rodiče dostanou peníze, kterých jsou někteří tak chtiví, že provdají, tedy správně věcně napsáno, prodají dceru v úplně útlém věku, třeba i v osmi letech. A taková dětská manželka pak putuje do rodiny manžela, kde se stává služkou pro všechno. Někdy i takové dítě, které má ještě daleko do dospělosti, dokonce ani nepřežije svatební noc. Najdou se porůznu ve světě i takové zrůdné matky, které své děti zmrzačí, aby z nich mohly těžit, buď štědré sociální dávky na invalidní děti nebo tam kde nejsou, výnos ze žebrání na ulici, nechci ani napsat hyeny, protože zvířata jen zabíjejí z hladu, ale nemučí a neznají vypočítavost a chamtivost. Také trvalá a pravá láska manželů je v současném světě stále vzácnější, vždyť v mnohých zemích se až 50% procent párů rozvádí, a z těch zbylých 50% je většina manželství ve skutečnosti v troskách, kde nedochází k rozvodu jen většinou z ekonomických či jiných pragmatických důvodů. A mezi dalšími příbuznými nebo dokonce cizími lidmi, je láska ještě vzácnější. Ale i v rodinách, kde se lidé mají rádi a kde panuje vysoká morálka, nelze na nikoho stále pevně a neochvějně spoléhat, podobně ani na cizí altruistické jedince. Protože i dobří rodiče, tak i ti nejcharakternější jedinci mezi cizími, vzácně se vyskytující lidé se sklonem k obětavosti bez vypočítavosti, onemocní a někdy i náhle umírají, nikdo nezná dne ani hodiny, neví, co se může stát zítra. Člověk, i milující, i ten nejlepší, je pomíjivý.
Na tomto světě žil jen jediný člověk, na kterého bylo a je stále spolehnutí, protože vstal z mrtvých, stále žije a jenž prohlásil: „Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. “ Matouš 28,20. Je jím Ježíš Kristus, syn Boží.
Staré moudré přísloví říká: „Přibližte se k Bohu a On se přiblíží k Vám.“ Budete-li upřímně hledat Boha, Bůh se dá Vám poznat, a to ve Svém Synu.

Neboť Ježíš Kristus je ta jediná cesta k Bohu. Řekl nám to: „Nikdo nepřichází k Otci jen skrze mě“ dále „Já jsme ta cesta, pravda i život“. „Já jsem dveře.“ Kam vedou tyto pomyslné dveře symbolizující vstup někam? Do věčného života, do Božího království. A také Bible říká - „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den. Potom dodal: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ Bible, překlad 21. století, Jan 6,44 a 65“
Ježíš je ta pevná opora, aby se člověk neutopil ve dravých vodách života. Pevně se chytí jeho podané ruky, on ho osvobodí od všeho, co ho trápilo, dá mu pokoj, jaký svět nemůže dát, bude-li ho následovat, stane se zásluhou Božího Syna, co ho vykoupil z Božího trestu svou zástupnou smrtí, spoludědicem Božího království a tedy Božím synem nebo dcerou.

Tento svět má převrácené hodnoty. Lidé považují za důležité to, co není důležité a to, co je důležité, považují za nedůležité. Velká část stádovitě myslících lidí se rozhoduje jen mezi hloupostmi a o velkých věcech života nepřemýšlí vůbec, napodobuje ostatní, tak jak říká Bible, „slepý slepého vede, až oba do jámy spadnou.“

Rozhodují se mezi desítkami pracích prášků nebo parfémů, který je pro ně ten pravý a podobně. U oděvů nepřihlíží ke kvalitě a klasické eleganci, k tomu, jak jim to sluší, ale nakupují jen podle značky, i když v tom vypadají jako papoušek nebo maškara nebo žebrák. A to ještě i ty značky vybírají podle noty, jakou hýká stádo, že zrovna nejvíc „letí“. A až 99% lidí, samozřejmě v různých společnostech se to mění, někde je to i výrazně méně, ale v tzv. vyspělých zemích je to maximum, nepochopilo smysl života, vyjádřený, jak Ježíš shrnul Desatero, ve dvou přikázáních, první se týká Boha a druhé lidí.

"Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!‘ Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.“ Marek 12,30-31

Kde je Bůh v životě lidí na prvním místě, je vše ostatní na svém místě.

Naopak tam, kde stojí u někoho něco před Bohem, nic není na svém místě a následkem je morální rozvrat a postupem času i celkový úpadek. I kdyby se to tak na první pohled nejevilo, taková rodina nebo jedinec spěje ke zkáze, skoro vždy se to už projeví na tomto světě, avšak neomylně a bez výjimky je čeká věčná zkáza, pokud neučiní zavčas pokání a nepřijme Ježíše Krista jako svého Pána. Nula umocněná byť číslem sto nebo milión pořád ale zůstane jen pouhou nulou!!!

A je úplně jedno, jaká cifra je nahoře, stejně jako je jedno, co člověk má, i kdyby patřil mezi nejbohatší lidi, neplní-li Boží vůli, výsledek života bez Boha je stále stejný, je zmar, jak už na tomto světě, tak na věčnosti.

Nejen samotný Bůh, Jeho Syn Ježíš, Boží kniha, ale ani lidé okolo, i ti nejbližší, hřejivé mezilidské vztahy, životní spokojenost z klidného života v rodinném kruhu, radost z nehmotných věcí nebo z věcí, které jsou zadarmo, jako je úsměv bližních, slunný den, jaro, příroda atd., to vše lidem žijícím bez Boha skoro nic neříká. Ženou se za majetkem a obětují tomu i své nejbližší, své děti, na něž nemají čas a hodí je výchovu cizím lidem, pro které je každé z nich v takové dětské „sběrně“ jen jedním z mnoha bez bližšího zájmu a ty děti tráví své dny, jeden po druhém, bez hřejivé rodičovské lásky, a potom za pár desítek let se situace opakuje, jen obráceně, tyto dospělé děti ve středním věku své stárnoucí rodiče, jak jim ochabnou jejich síly, strčí do odlidštěných odkladoven starých lidí, zvaných domovy důchodců, kde každopádně dožijí bez svých bližních se špatnou nebo jen výjimečně lepší cizí obsluhou, ale každopádně sami a bez lásky, bez lásky svých nejbližších, kteří se jich takto zbavili a jednou za uherský čas, pokud vůbec, je přijdou navštívit nebo pravidelně jednou v měsíci, a to v den výplaty kapesného. Mnozí dožijí v těchto odkladovnách v trápení, v nepohodě, urážkách a zanedbávání, jak se čas od času provalí poměry v některých těchto tzv. domovech důchodců, jako třeba v nechvalně známém domově Slunečnice, aféra teprve nedávná.(pro ty kdo nevědí, o co šlo, najdou na internetu, pro připomenutí, šlo o všemožnou šikanu starých lidí, posměch, urážky atd. bezcitnými cizími lidmi, tzv. „pečovatelkami“). Staří lidé odložení v domovech důchodců spoléhali na děti ve stáří, a většinou k nim měli opičí lásku, v mnoha případech jim nechali svůj nový dům nebo dokonce dali peníze, aby si mladí postavili, a pak až bylo vše hotovo, tak se v celém tom domě, o x pokojích nenašel ani jeden volný pokoj pro jejich obětavé rodiče, když už nezvládají žít sami, a zestárli a zeslábli a tedy potřebuji pomoc v nutných činnostech. Je přece důležitější než mít čas na rodiče nebo na děti mít vysoký životní standard a na to musí být dva platy, jinak by se nedalo jezdit každý rok na drahou dovolenou, v zimě na hory, držet si drahá auta, dokonce i více než jedno, kupovat předražené značkové oblečení, pravidelně nakupovat nový nábytek, stále drahé novinky, stále nové mobily, pračky nebo myčky atd. místo kupovat jen to nutné a mít jeden kvalitní předmět na dlouhá léta a na dovolenou jezdit do přírody k nějakému rybníku pod stan nebo s přívěsem. Popřípadě si pořídit levnou chatičku nekdě v přírodě, jako je třeba maringotka, nebo zahradní domek s malou zahrádkou, na přespání to stačí. Atd atd. Neboť co by tomu řekli ostatní okolo, sousedé, příbuzní a známí, že si nemůžeme dovolit koupit to, co oni, že jsme blbci, co obětujeme svůj čas starým rodičům nebo svým dětem místo vydělávání peněz? Staří lidé, když jim jejich dospělé děti „odpomohli“ od majetku, již přece jim nemohou přinést žádný hmotný užitek, jen je zdržovat a omezovat v běhu za dalším majetkem. A děti? Proč se s nimi namáhat a finančně omezovat, když je lze dát přes den do dětských zařízení už v předškolním věku, vyrostou přece tak jako tak?
A tak by se dalo pokračovat! Jak to hodnotí Bůh?
Boží slovo, Bible, však v 1. Timoteovi 5, 8 říká: „Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící.“ A jak víme z Bible, nevěřící v Boha nevejdou do Božího království. Ale lidi nestrající se blízké vidí Bůh ještě hůře než "pouhé" ateisty.

Svět má jiná měřítka, žádný pevný bod, jen falešné bůžky, bludičky, která vedou do záhuby. Bohem drtivé většiny lidí v bohatých zemních i většiny v chudých zemích jsou peníze a majetek a jejich získávání jejich náboženstvím. A tak u těchto konzumně založených lidí bez Boha není nic na svém místě, žijí život bez Boha a nula umocněná čímkoliv je stále nulou.
To poznali už moudří lidé v antice, v době před Kristem, kteří žili bez pravého Boha, protože poznání o Něm bylo do doby příchodu Ježíše Krista a vzniku křesťanství výhradním vlastnictvím židovského národa, který si vyvolil sám Bůh. Ocitujme ještě jednou starověkého předsokratovského filozofa Hérakleita:

„Kdyby štěstí spočívalo v tělesných rozkoších, pokládali bychom za šťastné i voly, když najdou k žrádlu vikev.“

Že žít pro hmotné věci a pokládat je za smysl života je marnost a cesta do záhuby, že život musí mít vyšší cíl než jen prožít krátký počet pozemských let a pak umřít, tušili nejen někteří moudří starověcí Řekové a Římané, ale i na jiných kontinentech další starověké nekřesťanské národy už dávno před příchodem Krista a ztvárnily to ve svých mytologiích. Indický učenec Načikétas touživ po poznání tajemství života smrti putoval k bohu smrti Jamovi s prosbou o odhalení tohoto tajemství. Ten mu to rozmlouval a nabízel mu místo toho všechno možné, samé oslnivé světské nabídky, jako vládu nad mocnými říšemi, nezměrné bohatství, nejkrásnější zlaté šperky, nejkrásnější ženy, uctívání, armádu i moc, cokoliv, ale Načikétas stál za svým přáním, žádal jen o poznání tajemství života a smrti. Opakovaně mu Jama odmítal odhalit toto tajemství a snažil se odvést Načikétase od jeho přání, aby dal přednost lákadlům tohoto světa před poznáním pravdy. Onen pravdu hledající mudrc však ničemu z toho nepodlehl a trval stále na svém. Nakonec bůh Jama ustoupil a než mu sdělil žádané tajemství, projevil mu své uznání:

„Odmítl jsi onen řetěz pozemských statků, který poutá pošetilce a pod jehož tíhou oni nakonec klesají.“

.Ostatně v samotné Boží knize, Bibli je vyjádřen velmi podobný příběh, místo mocného krále sám Všemohoucí Bůh nabízí doslova cokoliv, i to, co je pro lidi naprosto nesplnitelné. Ne mudrci, i když se jím později stal, ale mladému králi Izraele Šalamounovi. Zde je v roli volícího nezkušený král, naprostý mladík. Bůh měl rád jeho otce Davida a tak na začátku jeho vlády mu jako zvláštní projev své přízně nabídl cokoliv, co si bude přát, velkou moc a slávu, dlouhý věk, nezměrné bohatství, zničení všech jeho nepřátel, cokoliv, oč požádá. Kolik lidí by nepodlehlo materii a žádalo něco duchovního, nehmotného, co mu bude k užitku? A tento jinoch žádá jen o moudrost, aby mohl dobře vládnout svému lidu, což se Bohu nesmírně líbilo, a tak ho učinil jedním z nejmoudřejších lidí, co kdy žili a to ostatní, co by jiní na jeho místě žádali, mu přidal navíc. Jeho jméno Šalomoun se dodnes užívá jako jeden ze synonymů moudrosti. Šalomoun se stal nejmocnějším a nejbohatším králem Božího lidu, vlastnil tuny a tuny zlata a každým rokem mu další přibývaly, podobně se stříbrem, měl spoustu vzácných pokladů a drahocenností, měl největší moc ze všech izraelských a judských králů, vládl na velkém území v rozsahu jaký židovský národ nikdy předtím ani potom už neměl, žil v luxusu, jaký nikdo druhý v jeho době neměl, měl všechno, co si přál, a nikdo ho neohrozil, nemusel ani válčit, neboť kdo by mohl vzdorovat Bohu, který ho chránil proti všem?

Bůh je vším, majetek sám o sobě bez Boha ničím.

Biblický příběh o boháči, který sklízel jednu bohatou úrodu za druhou, až to neměl už kde uskladnit, ale nikomu nic nedal a jen si liboval, jak mu majetek roste a jak je zabezpečen na dlouhá léta, jasně poučí, jak často končí hromadění majetku bez Boha!

A řekl (Ježíš) jim: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.“ Pak jim pověděl toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si: ‚Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?‘ Pak si řekl: ‚Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘ Ale Bůh mu řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“ Lukáš 12, 15-21

Kdo má na své straně Boha, má všechno, má ten jediný pevný záchytný bod, jehož se drží, a který ho životem provází a po smrti při vzkříšení převede ze smrti do věčného šťastného života beze všeho zla. A Boha má jenom ten na své straně, kdo se ho bojí, kdo nadřazuje Jeho vůli nad lidskou a nejedná svévolně. Kdo se Ho bojí ne ve smyslu pozemského slepého strachu, ale ve smyslu úcty k Němu, uznání Jeho práv Stvořitele a z toho vyplývající poslušnosti Jeho zákonů. A tak, kdo se bojí Boha, nemusí se bát ničeho. Kdo se Boha nebojí, obvykle se bojí mnohých věcí, mnohdy i všeho. Pozor, nepleťte si ale strach s opatrností a nebojácnost s hazardem! Boží slovo v Bibli také varuje: „Kdo miluje nebezpečí, zahyne v něm!“ Bůh pomáhá poslušnému, upřímně věřícímu opatrnému člověku v těžkých okolnostech života, ne však bezbožným lidem, kam patří i hazardéři, kteří si jeho cenných darů neváží a hází mu je zpět pod nohy!

"I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují." Žalmy 23, 4

Jediný přístup k Bohu vede skrze jeho Syna, jak je psáno. Jan 3, 16 "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný."

Každý člověk porušil Boží Desatero a trestem za porušení Božích zákonů neboli hřích je smrt. A tak jako zloděj nemůže zaplatit pokutu u soudu kradenými penězi z lupu, tak nikdo hříšný nemůže se u Boha vyplatit sám ze svých hříchů, neboť všichni lidé kromě Ježíše, ale to byl bohočlověk, jediný Syn Boží, propadli smrti, Ježíš proto přišel, aby – on nevinný – svým nekonečně cenným životem v lidské podobě bez poskvrny nám nejen dal příklad, jak se má žít, ale aby za nás podstoupil trest Bohem Otcem stanovený trest smrti pro hříšníky. Protože byl bez hříchu, třetího dne vstal z mrtvých, sedí po Boží pravici jako dříve před prvním příchodem – vtělením jako člověk. A Bůh mu dal všechen soud - rozhodnutí a posouzení života všech lidí, jak kdo plnil roli služebníka zde na zemi. (podobenství o hřivnách v Bibli). A tedy i rozhodnutí o věčném osudu každého člověka.

Janův 5, 12: "Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život."

Ano, Ježíš Kristus je jediným pevným záchytným bodem v životě každého člověka, podobně jako kotva jistí loď, aby nikým neřízena neodplula na širé moře a nerozbila se. Mnozí lidé však raději utonou ve vlnách života než aby se přidrželi tohoto záchytného bodu a neutonuli.

1. Janův 2, 23: "Kdo popírá Syna, nemá ani Otce.

2. Janův 1, 9: "Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna.Syna, má i Otce."

Jak je již výše napsáno, lidé řeší různé problémy, zabývají se různými zbytečnými nicotnými starostmi, stejně tak jako těmi vážnějšími, které si většinou způsobili nerozumným nebo dokonce bezuzdným způsobem života bez Boha. Ale v mnohých zemích, což platí zejména v ateistických zemích jako je Česko, se najde jen velmi málo lidí, kteří toužili a touží po poznání pravdy a moudře pochopili, že jediným pevným bodem, doslova kotvou v životě člověka je Ježíš Kristus, který nikdy nezklame. A tedy tou nejdůležitější otázkou pro nekřesťany je otázka: „Co učiním s Kristem, přijmu ho a s ním i věčný život s Bohem, tuto Boží nabídku z lásky k lidem, abych byl spasen a nepropadl věčné smrti?“ A pro všechny křesťany je nejdůležitější otázkou: "Plnil jsem vůli Boží, tedy nesu žádané duchovní ovoce, žiji po pokání v duchovním znovuzrození, jak si Bůh přeje a rozmnožuji hřivny (dary, které jsem dostal) ve prospěch Boží věci, aby až se můj Pán Ježíš Kristus vrátí (což bude už velmi brzo), bude mi moci říci: „Služebníku dobrý a věrný, vejdi v radost Pána svého?" V Bibli v kapitole Jan 5, 22 se říká, že „Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi.“

Proto se všichni, kdo nemohou upřímně odpovědět na příslušnou otázku Ano, by se měli zastavit v tom svém kolotoči života, a změnit svůj život tak, aby mohli upřímně a pravdivě říci nejen na první ano i na druhou otázku, protože vše ostatní na světě je daleko méně důležité. Otázky přijetí a skutečného následování Ježíše Krista stojí i nad životem nad vším, nad všemi lidmi, nad všemi záležitostmi, nad majetkem, nad všemi přáními, nad vším ostatním poznáním, zkrátka nad vším! Podobenství o perle nebo zakopaném pokladu v Bibli to jasně říká: Matouš 13, 44: „Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.“ To znamená, že jeho získání, tedy zápis a jeho udržení se v Knize života je tím nejdůležitějším v životě! Pokud víš, že tím nejcennějším, co může člověk získat, že Tvým pokladem je Boží království a tedy život s Bohem a upřímně se usiluješ být uznán věrným, poslušným a užitečným Božím služebníkem, dostaneš se tam. Lukáš 11, 10: "Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno."

V podobenství o deseti družičkách – symbol všech křesťanů – je to jasně ukázáno. Všech deset družiček mělo lampu, to je symbol Božího slova, tento symbol říká, že to byli to křesťané. Všechny byly zvané na svatbu s Pánem, tj.do nebe. Všechny čekaly na Pána. Když v noci přišel a ony měly jít za ním, 5 z nich mělo kromě lampy i olej na svícení v zásobě, ty jsou nazvané rozumnými, kdežto druhá polovina družiček, které jsou nazvány bláznivými, rezervní olej neměla, během čekání lampám olej vyhořel a pak jim lampy zhasly. Olej je symbolem úzkého sepětí s Ježíšem, jeho věrné následování, (poslušnost Božího Desatera, milosrdenství a hlásání evangelia). Pravé křesťanství není náboženství, není o pravidelném chození do nějaké církevní budovy a dodržování náboženských obřadů a církevních svátků, pravé křesťanství je na prvním místě o chození s Bohem, o blízkém a důvěrném vztahu s Ježíšem. Ty bláznivé družičky žily formálním křesťanstvím, možná byly v kostele nebo v modlitebně každý týden a plnily svědomitě všechna církevní ustanovení. Ježíšova slova z 23. kapitoly Matoušova evangelia to říkají jasně: “Nahrazují Boží slovo svými ustanoveními”. Marek 7,13 Nebo “Rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou jste ustanovili. A podobných věcí děláte spoustu.” A do třetice ještě slova Koloským 2,6-9, říká: “Když jste přijali Krista Ježíše jako Pána, pak v něm také žijte. Zapusťte v něm kořeny a budujte se na něm, posilujte se ve víře, jak jste se naučili, a s vděčností v ní rosťte. Dejte si pozor, aby vás někdo neunesl prázdným klamem filosofie založené na lidské tradici, na principech světa, a ne na Kristu. V něm je tělesně přítomná veškerá plnost Božství.”
Možná ty bláznivé družičky i dávaly církvím peníze a dělaly i možná různé dobré skutky ve snaze, aby si to nebe samy zasloužily! Neposlouchali s láskou doslova, samy si vybíraly, něco dodržovaly, něco už méně a něco vůbec, v Kristu proto nežily a o hluboký vztah s Bohem a Jeho synem ve skutečnosti nestály. Seděly ve skutečnosti na dvou židlích a mezi nimi propadly, pro svět nebyly možná někdy i dost světské, ale každopádně pro Ježíše nebyly dost duchovní, neměly s ním blízký vztah. Evangelium aktivně nešířily, aby si u ostatních lidí, u okolního světa nepokazily pověst a nepřišly o světské výhody. Neboť světští lidé říkají: „Neukazujte nám, co je správné! Jen nám říkejte, co chceme slyšet, co se nám líbí, ponechte nám naše iluze!“ (Izajáš, 30, 10). Boží slovo říká jasně: List Jakubův 4, 4 „Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.“ Proto byly bláznivé a Pán Ježíš jim při svém návratu řekl, když se dožadovaly vstupu - „Neznám vás“. Oddálily se od něho duchovně, neplnily věrně jeho vůli, jejich počáteční olej (symbol nadšení pro plnění Boží vůle) vyhořel a nový si neopatřily, ztratily živý kontakt s Ježíšem. Vnitřně ho opustily. Proto je už neznal. On je totiž ve skutečnosti musel v minulosti znát, když je na svatbu zval, při přijetí byly zapsány do knihy života, tedy byly pozvány na svatbu, až se ženich, symbol Pána Ježíše, vrátí! Jenže ony se domnívaly, že pozvání, tedy spasení, je platné stále, bez ohledu na další průběh jejich duchovního života. Proto byly vymazány jejich jména z knihy života a každé pozvání platí jen pro stále zapsané, tedy pro všechny, kteří jsou zapsaní v Knize života v okamžiku jeho příchodu nebo v okamžiku smrti, pokud již křesťan zemřel, respektive v okamžiku skončení Boží milosti (to ještě nenastalo, ale může nastat kdykoliv). I v běžném životě na tomto světě platí, že když někdo třeba obdržel vysoké státní vyznamenání a pak později udělal nějakou veřejnou hanbu nebo spáchal trestný čin, zkrátka nežil příkladně, jak měl nositel vyznamenání žít, tak mu bylo vyznamenání odebráno.
Proto je důležité při cestě životem neztrácet z mysli cíl – Boží království. Cenit so ho jako svůj největší poklad, poklad nedozírné ceny, jaký svět nemůže dát ani tomu nejmocnějšímu vladaři nebo nejbohatšímu člověku na světě.

Matouš 6, 21: „Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“

KDE JE BŮH NA PRVNÍM MÍSTĚ, TAM JE VŠECHNO NA SVÉM MÍSTĚ! Kdo nemá Boha a Ježíše na prvním místě ve svém srdci, nemá nic, i kdyby patřil mezi nejbohatší lidi světa, je vlastně chudák, protože kdo prohraje věčný život, prohrává všechno. Kdo má Boha a Ježíše na prvním místě, tj. miluje je celým srdcem a z lásky je poslouchá, má všechno, i kdyby byl starým, bezmocným žebrákem. Získává věčný život v nekonečném mládí, zdraví a nevýslovném a nepředstavitelném štěstí, o němž se ani těm nejbohatším a nejmocnějším lidem nezdá, protože se vymyká veškeré lidské představě. 1. Korintským 2, 9 říká: Ale jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘

Zakončíme tento článek parafrází známých veršů:

„Všechno je na světě marné,

až na království Boží,

Všechno hyne a pomine

jako špatné zboží!“

BŮH EXISTUJE! TRAGICKÉ OMYLY KŘESŤANŮ A TRESTY POSMĚVAČŮM

KAM?